zavřít
Gustáv Husák

8. československý prezident

Narození:
10. 1. 1913 , Dúbravka, Bratislava
Úmrtí:
18. 11. 1991  ve věku 78 let,  Bratislava  †
Znamení:
kozoroh  
Výška:
přidej výšku
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

261 se líbí, 178 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Gustáv Husák (10. ledna 1913 Dúbravka, (dnes část Bratislavy) – 18. listopadu 1991 Bratislava) byl československý komunistický politik a prezident. Ve dvacátých letech byl Husák pilným studentem bratislavského gymnázia. V roce 1929, jako šestnáctiletý, vstoupil Husák do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933, jako student bratislavské právnické fakulty, do Komunistické strany Československa. Za druhé světové války byl Husák zarytým odpůrcem Tisova klerofašistického Slovenského štátu, byl členem hnutí odporu, aktivně se účastnil Slovenského národního povstání. Byl místopředsedou povstalecké Slovenské národní rady, pověřencem vnitra a místopředsedou Komunistické strany Slovenska. Z této doby je zachován i Husákův dopis, v němž doporučuje, aby Slovensko bylo zařazeno do svazku národů Sovětského svazu. Později ale již Husák zastává stanovisko, že Slovensko je nedílnou součástí Československa a že má mít v tomto svazku značnou autonomii. Po druhé světové válce, v prvních parlamentních volbách v květnu roku 1946, vítězí na Slovensku Demokratická strana (narozdíl od Českých zemí kde vítězí komunisté). Přesto (po podpisu tzv. třetí pražské dohody) všechna rozhodnutí Slovenské národní rady podléhají schválení československé vlády. Husák sám se stává předsedou Sboru pověřenců. Na podzim roku 1947 pak Gustáv Husák vyhnal z pozice své funkce nátlakovými akcemi nekomunistické pověřence z jejich úřadů, řídil potom jak slovenskou SNB (policie), tak StB (tajná policie). Po komunistickém převratu v roce 1948 byl Husák zpočátku politicky úspěšný, ale roku 1950 byl s V. Clementisem, L. Novomeským a mnoha dalšími obviněn z buržoazního nacionalismu. V únoru roku 1951 byl zatčen a v dubnu 1954 je pak ve vykonstruovaném procesu s tzv. buržoazními nacionalisty odsouzen na doživotí. Byl jedním z mála, kteří při procesu nedoznali žádnou vinu, což mu pravděpodobně zachránilo život. V roce 1960 byl po rozsáhlé amnestii prezidenta A. Novotného Husák propuštěn a v roce 1963 plně rehabilitován. V průběhu šedesátých byl zpočátku Husák jednou z hlavních osobností reformního proudu v KSČ, v období tzv. pražského jara vystupoval jako věrný stoupenec Dubčeka. V dubnu roku 1968 se stal místopředsedou československé vlády, v níž pak byl jedním z předních iniciátorů ústavního zákona o federativním uspořádání republiky. Na moskevských jednáních v srpnu roku 1968 Husák „změnil kurs“ a stal se Brežněvovým spojencem. V roce 1969 se Husák dostal do čela KSČ – do května roku 1971 byl jejím prvním tajemníkem, poté až do roku 1987 jejím generálním tajemníkem. V roce 1975, po odstranění prezidenta L. Svobody z funkce, se stal na příštích čtrnáct let prezidentem Československa. Po listopadových událostech roku 1989 Husák jmenoval 10. prosince Čalfovu „vládu národního porozumění“ a vzápětí abdikoval z funkce prezidenta republiky. V listopadových dnech byl jedním z politiků, kteří odmítli situaci řešit násilím a přispěl tak ke klidnému průběhu převratu. Dne 18. listopadu 1991 pak Gustáv Husák, jako soukromá polozapomenutá osoba, zemřel. Jako mnoho dalších komunistických funkcionářů nebyl ani on nikdy postaven před řádný soud, který by soudil jeho činy v době po roce 1968. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Gustáv Husák (10. ledna 1913 Dúbravka, (dnes část Bratislavy) – 18. listopadu 1991 Bratislava) byl československý komunistický politik a prezident.

Ve dvacátých letech byl Husák pilným studentem bratislavského gymnázia. V roce 1929, jako šestnáctiletý, vstoupil Husák do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933, jako student bratislavské právnické fakulty, do Komunistické strany Československa.

Za druhé světové války byl Husák zarytým odpůrcem Tisova klerofašistického Slovenského štátu, byl členem hnutí odporu, aktivně se účastnil Slovenského národního povstání. Byl místopředsedou povstalecké Slovenské národní rady, pověřencem vnitra a místopředsedou Komunistické strany Slovenska. Z této doby je zachován i Husákův dopis, v němž doporučuje, aby Slovensko bylo zařazeno do svazku národů Sovětského svazu. Později ale již Husák zastává stanovisko, že Slovensko je nedílnou součástí Československa a že má mít v tomto svazku značnou autonomii.

Po druhé světové válce, v prvních parlamentních volbách v květnu roku 1946, vítězí na Slovensku Demokratická strana (narozdíl od Českých zemí kde vítězí komunisté). Přesto (po podpisu tzv. třetí pražské dohody) všechna rozhodnutí Slovenské národní rady podléhají schválení československé vlády. Husák sám se stává předsedou Sboru pověřenců.

Na podzim roku 1947 pak Gustáv Husák vyhnal z pozice své funkce nátlakovými akcemi nekomunistické pověřence z jejich úřadů, řídil potom jak slovenskou SNB (policie), tak StB (tajná policie).

Po komunistickém převratu v roce 1948 byl Husák zpočátku politicky úspěšný, ale roku 1950 byl s V. Clementisem, L. Novomeským a mnoha dalšími obviněn z buržoazního nacionalismu. V únoru roku 1951 byl zatčen a v dubnu 1954 je pak ve vykonstruovaném procesu s tzv. buržoazními nacionalisty odsouzen na doživotí. Byl jedním z mála, kteří při procesu nedoznali žádnou vinu, což mu pravděpodobně zachránilo život.

V roce 1960 byl po rozsáhlé amnestii prezidenta A. Novotného Husák propuštěn a v roce 1963 plně rehabilitován. V průběhu šedesátých byl zpočátku Husák jednou z hlavních osobností reformního proudu v KSČ, v období tzv. pražského jara vystupoval jako věrný stoupenec Dubčeka. V dubnu roku 1968 se stal místopředsedou československé vlády, v níž pak byl jedním z předních iniciátorů ústavního zákona o federativním uspořádání republiky.

Na moskevských jednáních v srpnu roku 1968 Husák „změnil kurs“ a stal se Brežněvovým spojencem. V roce 1969 se Husák dostal do čela KSČ – do května roku 1971 byl jejím prvním tajemníkem, poté až do roku 1987 jejím generálním tajemníkem. V roce 1975, po odstranění prezidenta L. Svobody z funkce, se stal na příštích čtrnáct let prezidentem Československa.

Po listopadových událostech roku 1989 Husák jmenoval 10. prosince Čalfovu „vládu národního porozumění“ a vzápětí abdikoval z funkce prezidenta republiky. V listopadových dnech byl jedním z politiků, kteří odmítli situaci řešit násilím a přispěl tak ke klidnému průběhu převratu.

Dne 18. listopadu 1991 pak Gustáv Husák, jako soukromá polozapomenutá osoba, zemřel. Jako mnoho dalších komunistických funkcionářů nebyl ani on nikdy postaven před řádný soud, který by soudil jeho činy v době po roce 1968.

Gustáv Husák v našich článcích

  • Jak náš 'drahý' Gustáv chtěl Slovensko věnovat Stalinovi

    Jak náš 'drahý' Gustáv chtěl Slovensko věnovat Stalinovi

    9. 12. 2019 23:51 Gustáv Husák byl komunista-normalizátor, který složil bezpodmínečnou kapitulaci do rukou sovětského vedení a jako jediný Slovák shlížel na Čechy z Pražského hradu. Abdikoval před třiceti lety.… více

  • Jak nás komunisté přestali učit 'marxák'

    Jak nás komunisté přestali učit 'marxák'

    28. 11. 2019 19:59 Před 30 lety u nás skončil zákonem zaručený komunistický monopol. Byla to památná chvíle, kdy zástupci 'dělníků, rolníků a pracující inteligence' odstranili z ústavy články o nadřazenosti komunistické strany a její ideologie.… více

  • Opilý Brežněv řídil Husáka jak Lunochod

    Opilý Brežněv řídil Husáka jak Lunochod

    10. 11. 2019 19:21 Jméno Leonida Brežněva budou mít Češi a Slováci navždy spojeno s invazí a okupací země. Sovětský vůdce však Československo miloval, navštěvoval, se soudruhy tady vypil nejeden 'stakan' kořalky. A bylo to na něm patrné...… více

  • „Tady Husák.“ „Tady Brežněv.“ Volali si, ale jeden měl podmínku

    Parlamentnílisty.cz, 15. 10. 2020 Haló, tady Husák. Haló, tady Brežněv. Že si československý komunistický lídr Gustáv Husák a jeho sovětský protektor Leonid Brežněv od roku 1969 pravidelně telefonovali, je všeobecně známo. Jak však vyzkoumal historik Michal Macháček, nebylo to jen tak. Nerovné postavení obou mužů se projevilo i v tom, že úvod „telefonní diplomacie“ obstaralo jasné přání ze sovětské strany. … více

  • Kavárenský Husák, proč on? Leonid Brežněv si o vůdci ČSSR myslel svoje

    Parlamentnílisty.cz, 9. 9. 2020 MOSKEVSKÉ ARCHIVY PROMLOUVAJÍ Zatímco obrazy bratrských polibků mezi sovětským vůdcem Leonidem Brežněvem a prezidentem ČSSR Gustávem Husákem jsou všeobecně známé, realita vztahů mezi oběma muži byla komplikovanější. Alespoň ze začátku. Když se po okupaci Československa Husák stal členem delegace vyjednávající v Moskvě, divil se Brežněv, co tam ten „kavárensky´ politik" dělá. A na Husáka měl i speciální „nástroj", který proti němu používal. Podrobněji už historik Michal Macháček, který ParlamentníListy.cz seznámí s dalšími taji moskevských archiválií. … více

  • ,,Jakeš už nic neřídí. V Moskvě ho nevítat. Gorbačov má problém." Duben 1989: Ruský archiv promlouvá

    Parlamentnílisty.cz, 13. 8. 2020 MOSKEVSKÉ ARCHIVY PROMLOUVAJÍ Historik Michal Macháček, autor knižní biografie o našem posledním komunistickém prezidentovi Gustávu Husákovi, momentálně zpracovává pro nakladatelství Vyšehrad (Albatros) novou publikaci, ve které se hlouběji věnuje – jak vidno – stále ožehavým dějinám normalizačního Československa 70. a 80. let. ParlamentníListy.cz autora vybídly, zda by se v seriálu článků nepodělil o nové zajímavé poznatky, které se mu podařilo zjistit nejen v ruských archivech, a neokomentoval je. … více