Marie Kristina Neapolská převzala vládu Španělska do doby, než její dcera Isabela II., následnice trůnu, byla plnoletá.Marie Kristina vládla v letech 1833 -1853.

Marie Kristina vsadila na kartu ústavnosti, emigrantům udělila milost a do vlády jmenovala svobodomyslné muže, jako byl básník Martinez de la Rosa, historik Toreno aj.

Královna měla mnoho vojáků, ale neschopné velitele. Obrat nastal v roce 1836, kdy se stal jejím vrchním velitelem generál Espartero, který povstalce několikrát porazil a oni se znesvářeli mezi sebou . V roce 1839 složili na severu baskičtí povstalci zbraně a Espartero jim ve Vergaře zaručil starobylá práva.

V té chvíli regentce Marii Kristině otrnulo a přestala brát ohled na ústavu: národu se také odcizila svým skandálním poměrem ke gardistovi Ferdinandu Munnozovi, kterého povýšila na vévodu a 3panělského granda a uzavřela s ním v roce 1833 morganatické manželství.

V roce 1840 donutil Espartero, nyní už vévoda z Victorie, náčelník pokrokových tendencí ve vládě, paní regentku, aby se vzdala vlády a odešla do Francie.

V roce 1841 jmenovaly kortesy Espartera vladařem, ale spiknutí královny vdovy, podporované vládou francouzského krále Ludvíka Filipa, donutilo Espartera uprchnout do Anglie.

V roce 1833 vláda Marie Kristiny skončila, Isabela II. byla prohlášena plnoletou a nastoupila na trůn.