zavřít
Gustáv Husák

8. československý prezident

Narození:
10. 1. 1913 , Dúbravka, Bratislava
Úmrtí:
18. 11. 1991  ve věku 78 let,  Bratislava  †
Znamení:
kozoroh  
Výška:
přidej výšku
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

242 se líbí, 171 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Gustáv Husák (10. ledna 1913 Dúbravka, (dnes část Bratislavy) – 18. listopadu 1991 Bratislava) byl československý komunistický politik a prezident. Ve dvacátých letech byl Husák pilným studentem bratislavského gymnázia. V roce 1929, jako šestnáctiletý, vstoupil Husák do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933, jako student bratislavské právnické fakulty, do Komunistické strany Československa. Za druhé světové války byl Husák zarytým odpůrcem Tisova klerofašistického Slovenského štátu, byl členem hnutí odporu, aktivně se účastnil Slovenského národního povstání. Byl místopředsedou povstalecké Slovenské národní rady, pověřencem vnitra a místopředsedou Komunistické strany Slovenska. Z této doby je zachován i Husákův dopis, v němž doporučuje, aby Slovensko bylo zařazeno do svazku národů Sovětského svazu. Později ale již Husák zastává stanovisko, že Slovensko je nedílnou součástí Československa a že má mít v tomto svazku značnou autonomii. Po druhé světové válce, v prvních parlamentních volbách v květnu roku 1946, vítězí na Slovensku Demokratická strana (narozdíl od Českých zemí kde vítězí komunisté). Přesto (po podpisu tzv. třetí pražské dohody) všechna rozhodnutí Slovenské národní rady podléhají schválení československé vlády. Husák sám se stává předsedou Sboru pověřenců. Na podzim roku 1947 pak Gustáv Husák vyhnal z pozice své funkce nátlakovými akcemi nekomunistické pověřence z jejich úřadů, řídil potom jak slovenskou SNB (policie), tak StB (tajná policie). Po komunistickém převratu v roce 1948 byl Husák zpočátku politicky úspěšný, ale roku 1950 byl s V. Clementisem, L. Novomeským a mnoha dalšími obviněn z buržoazního nacionalismu. V únoru roku 1951 byl zatčen a v dubnu 1954 je pak ve vykonstruovaném procesu s tzv. buržoazními nacionalisty odsouzen na doživotí. Byl jedním z mála, kteří při procesu nedoznali žádnou vinu, což mu pravděpodobně zachránilo život. V roce 1960 byl po rozsáhlé amnestii prezidenta A. Novotného Husák propuštěn a v roce 1963 plně rehabilitován. V průběhu šedesátých byl zpočátku Husák jednou z hlavních osobností reformního proudu v KSČ, v období tzv. pražského jara vystupoval jako věrný stoupenec Dubčeka. V dubnu roku 1968 se stal místopředsedou československé vlády, v níž pak byl jedním z předních iniciátorů ústavního zákona o federativním uspořádání republiky. Na moskevských jednáních v srpnu roku 1968 Husák „změnil kurs“ a stal se Brežněvovým spojencem. V roce 1969 se Husák dostal do čela KSČ – do května roku 1971 byl jejím prvním tajemníkem, poté až do roku 1987 jejím generálním tajemníkem. V roce 1975, po odstranění prezidenta L. Svobody z funkce, se stal na příštích čtrnáct let prezidentem Československa. Po listopadových událostech roku 1989 Husák jmenoval 10. prosince Čalfovu „vládu národního porozumění“ a vzápětí abdikoval z funkce prezidenta republiky. V listopadových dnech byl jedním z politiků, kteří odmítli situaci řešit násilím a přispěl tak ke klidnému průběhu převratu. Dne 18. listopadu 1991 pak Gustáv Husák, jako soukromá polozapomenutá osoba, zemřel. Jako mnoho dalších komunistických funkcionářů nebyl ani on nikdy postaven před řádný soud, který by soudil jeho činy v době po roce 1968. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Gustáv Husák (10. ledna 1913 Dúbravka, (dnes část Bratislavy) – 18. listopadu 1991 Bratislava) byl československý komunistický politik a prezident.

Ve dvacátých letech byl Husák pilným studentem bratislavského gymnázia. V roce 1929, jako šestnáctiletý, vstoupil Husák do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933, jako student bratislavské právnické fakulty, do Komunistické strany Československa.

Za druhé světové války byl Husák zarytým odpůrcem Tisova klerofašistického Slovenského štátu, byl členem hnutí odporu, aktivně se účastnil Slovenského národního povstání. Byl místopředsedou povstalecké Slovenské národní rady, pověřencem vnitra a místopředsedou Komunistické strany Slovenska. Z této doby je zachován i Husákův dopis, v němž doporučuje, aby Slovensko bylo zařazeno do svazku národů Sovětského svazu. Později ale již Husák zastává stanovisko, že Slovensko je nedílnou součástí Československa a že má mít v tomto svazku značnou autonomii.

Po druhé světové válce, v prvních parlamentních volbách v květnu roku 1946, vítězí na Slovensku Demokratická strana (narozdíl od Českých zemí kde vítězí komunisté). Přesto (po podpisu tzv. třetí pražské dohody) všechna rozhodnutí Slovenské národní rady podléhají schválení československé vlády. Husák sám se stává předsedou Sboru pověřenců.

Na podzim roku 1947 pak Gustáv Husák vyhnal z pozice své funkce nátlakovými akcemi nekomunistické pověřence z jejich úřadů, řídil potom jak slovenskou SNB (policie), tak StB (tajná policie).

Po komunistickém převratu v roce 1948 byl Husák zpočátku politicky úspěšný, ale roku 1950 byl s V. Clementisem, L. Novomeským a mnoha dalšími obviněn z buržoazního nacionalismu. V únoru roku 1951 byl zatčen a v dubnu 1954 je pak ve vykonstruovaném procesu s tzv. buržoazními nacionalisty odsouzen na doživotí. Byl jedním z mála, kteří při procesu nedoznali žádnou vinu, což mu pravděpodobně zachránilo život.

V roce 1960 byl po rozsáhlé amnestii prezidenta A. Novotného Husák propuštěn a v roce 1963 plně rehabilitován. V průběhu šedesátých byl zpočátku Husák jednou z hlavních osobností reformního proudu v KSČ, v období tzv. pražského jara vystupoval jako věrný stoupenec Dubčeka. V dubnu roku 1968 se stal místopředsedou československé vlády, v níž pak byl jedním z předních iniciátorů ústavního zákona o federativním uspořádání republiky.

Na moskevských jednáních v srpnu roku 1968 Husák „změnil kurs“ a stal se Brežněvovým spojencem. V roce 1969 se Husák dostal do čela KSČ – do května roku 1971 byl jejím prvním tajemníkem, poté až do roku 1987 jejím generálním tajemníkem. V roce 1975, po odstranění prezidenta L. Svobody z funkce, se stal na příštích čtrnáct let prezidentem Československa.

Po listopadových událostech roku 1989 Husák jmenoval 10. prosince Čalfovu „vládu národního porozumění“ a vzápětí abdikoval z funkce prezidenta republiky. V listopadových dnech byl jedním z politiků, kteří odmítli situaci řešit násilím a přispěl tak ke klidnému průběhu převratu.

Dne 18. listopadu 1991 pak Gustáv Husák, jako soukromá polozapomenutá osoba, zemřel. Jako mnoho dalších komunistických funkcionářů nebyl ani on nikdy postaven před řádný soud, který by soudil jeho činy v době po roce 1968.

Gustáv Husák v Magazínu Osobnosti

  • Tajnosti o Gustávu Husákovi z ruských archivů. A málo známý krok Miloše Zemana

    Parlamentnílisty.cz, 5. 6. 2018 Významná událost, která u nás zapadla – při poslední návštěvě Moskvy prezident Zeman významně přispěl k dalšímu otevření sovětských a ruských archivů. Jak to, že si Američané za Jelcina skenovali tisíce dokumentů a nám to bylo „šumák“? Michal Macháček, autor obsáhlé publikace o Gustávu Husákovi, publikuje u nás vesměs neznámé souvislosti. Podrobnosti z maďarské a československé „kontrarevoluce“, strach Gottwalda z politických procesů, sovětskou nedůvěřivost vůči Husákovi... Dozvíme se, kdo se po Zápotockém měl stát československým prezidentem a jaká byla zákulisní špína v českém, slovenském a sovětském komunistickém politbyru. … více

  • Foldynu s jeho tetováním by v roce 1945 rudoarmějci nejspíš zastřelili. Zeman by se měl inspirovat u Gustáva Husáka a abdikovat, vzkazuje přes PL aktivista Uhlíř

    Parlamentnílisty.cz, 18. 5. 2018 ROZHOVOR Aktivista, marketingový poradce a zakladatel facebookové iniciativy Chceme demokratickou Ukrajinu Martin Uhlíř prý dlouho váhal nad tím, zda ParlamentnímListům.cz rozhovor poskytne. Nakonec se ale, jak napsal na svém facebookovém profilu, rozhodl vystoupit ze své sociální bubliny. Slovo dalo slovo a nad kávou na zahrádce jedné ze smíchovských kaváren redakci ParlamentníchListů.cz Uhlíř povyprávěl o tom, jak vidí svůj střet s Jaroslavem Foldynou, nebo proč obracel publikace o Miloši Zemanovi na veletrhu Svět knihy tak urputně, až ho nakonec musela vyvést ochranka. A došlo i na to, co si myslí o Vladimiru Putinovi, nebo proč by podle něj měl prezident Zeman odejít do politického důchodu. Uhlíř nám prozradil také, co má na ruce vytetované Jaroslav Foldyna. Rudoarmějci, jejichž památku uctíval začátkem května na Olšanech, by ho kvůli tomu v roce 1945 zřejmě rozhodně nešetřili. … více

  • Prezidentský příborník ukrývá poklady: Z těchto talířů jedli tvůrci dějin!

    Aha, 17. 5. 2018  Běžné oko smrtelníka je jen tak nespatří. Běžná ústa se jich nedotknou. Příbory, sklenky, které používali čeští a českoslovenští prezidenti. Aha! se jako vůbec první z médií podívalo do prezidentského příborníku na Pražském hradě. Z jakých talířů jedli »tatíček« Tomáš Garrigue Masaryk či »rudý« Gustáv Husák? … více