Gustáv Husák

8. československý prezident

Narození:
10. 1. 1913 , Dúbravka, Bratislava
Úmrtí:
18. 11. 1991  ve věku 78 let,  Bratislava  †
Znamení:
kozoroh  
Výška:
přidej výšku
Další údaje:
zobrazit národnost ...
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
slovenská
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

227 se líbí, 163 se nelíbí

Gustáv Husák (10. ledna 1913 Dúbravka, (dnes část Bratislavy) – 18. listopadu 1991 Bratislava) byl československý komunistický politik a prezident. Ve dvacátých letech byl Husák pilným studentem bratislavského gymnázia. V roce 1929, jako šestnáctiletý, vstoupil Husák do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933, jako student bratislavské právnické fakulty, do Komunistické strany Československa. Za druhé světové války byl Husák zarytým odpůrcem Tisova klerofašistického Slovenského štátu, byl členem hnutí odporu, aktivně se účastnil Slovenského národního povstání. Byl místopředsedou povstalecké Slovenské národní rady, pověřencem vnitra a místopředsedou Komunistické strany Slovenska. Z této doby je zachován i Husákův dopis, v němž doporučuje, aby Slovensko bylo zařazeno do svazku národů Sovětského svazu. Později ale již Husák zastává stanovisko, že Slovensko je nedílnou součástí Československa a že má mít v tomto svazku značnou autonomii. Po druhé světové válce, v prvních parlamentních volbách v květnu roku 1946, vítězí na Slovensku Demokratická strana (narozdíl od Českých zemí kde vítězí komunisté). Přesto (po podpisu tzv. třetí pražské dohody) všechna rozhodnutí Slovenské národní rady podléhají schválení československé vlády. Husák sám se stává předsedou Sboru pověřenců. Na podzim roku 1947 pak Gustáv Husák vyhnal z pozice své funkce nátlakovými akcemi nekomunistické pověřence z jejich úřadů, řídil potom jak slovenskou SNB (policie), tak StB (tajná policie). Po komunistickém převratu v roce 1948 byl Husák zpočátku politicky úspěšný, ale roku 1950 byl s V. Clementisem, L. Novomeským a mnoha dalšími obviněn z buržoazního nacionalismu. V únoru roku 1951 byl zatčen a v dubnu 1954 je pak ve vykonstruovaném procesu s tzv. buržoazními nacionalisty odsouzen na doživotí. Byl jedním z mála, kteří při procesu nedoznali žádnou vinu, což mu pravděpodobně zachránilo život. V roce 1960 byl po rozsáhlé amnestii prezidenta A. Novotného Husák propuštěn a v roce 1963 plně rehabilitován. V průběhu šedesátých byl zpočátku Husák jednou z hlavních osobností reformního proudu v KSČ, v období tzv. pražského jara vystupoval jako věrný stoupenec Dubčeka. V dubnu roku 1968 se stal místopředsedou československé vlády, v níž pak byl jedním z předních iniciátorů ústavního zákona o federativním uspořádání republiky. Na moskevských jednáních v srpnu roku 1968 Husák „změnil kurs“ a stal se Brežněvovým spojencem. V roce 1969 se Husák dostal do čela KSČ – do května roku 1971 byl jejím prvním tajemníkem, poté až do roku 1987 jejím generálním tajemníkem. V roce 1975, po odstranění prezidenta L. Svobody z funkce, se stal na příštích čtrnáct let prezidentem Československa. Po listopadových událostech roku 1989 Husák jmenoval 10. prosince Čalfovu „vládu národního porozumění“ a vzápětí abdikoval z funkce prezidenta republiky. V listopadových dnech byl jedním z politiků, kteří odmítli situaci řešit násilím a přispěl tak ke klidnému průběhu převratu. Dne 18. listopadu 1991 pak Gustáv Husák, jako soukromá polozapomenutá osoba, zemřel. Jako mnoho dalších komunistických funkcionářů nebyl ani on nikdy postaven před řádný soud, který by soudil jeho činy v době po roce 1968. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Gustáv Husák (10. ledna 1913 Dúbravka, (dnes část Bratislavy) – 18. listopadu 1991 Bratislava) byl československý komunistický politik a prezident.

Ve dvacátých letech byl Husák pilným studentem bratislavského gymnázia. V roce 1929, jako šestnáctiletý, vstoupil Husák do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933, jako student bratislavské právnické fakulty, do Komunistické strany Československa.

Za druhé světové války byl Husák zarytým odpůrcem Tisova klerofašistického Slovenského štátu, byl členem hnutí odporu, aktivně se účastnil Slovenského národního povstání. Byl místopředsedou povstalecké Slovenské národní rady, pověřencem vnitra a místopředsedou Komunistické strany Slovenska. Z této doby je zachován i Husákův dopis, v němž doporučuje, aby Slovensko bylo zařazeno do svazku národů Sovětského svazu. Později ale již Husák zastává stanovisko, že Slovensko je nedílnou součástí Československa a že má mít v tomto svazku značnou autonomii.

Po druhé světové válce, v prvních parlamentních volbách v květnu roku 1946, vítězí na Slovensku Demokratická strana (narozdíl od Českých zemí kde vítězí komunisté). Přesto (po podpisu tzv. třetí pražské dohody) všechna rozhodnutí Slovenské národní rady podléhají schválení československé vlády. Husák sám se stává předsedou Sboru pověřenců.

Na podzim roku 1947 pak Gustáv Husák vyhnal z pozice své funkce nátlakovými akcemi nekomunistické pověřence z jejich úřadů, řídil potom jak slovenskou SNB (policie), tak StB (tajná policie).

Po komunistickém převratu v roce 1948 byl Husák zpočátku politicky úspěšný, ale roku 1950 byl s V. Clementisem, L. Novomeským a mnoha dalšími obviněn z buržoazního nacionalismu. V únoru roku 1951 byl zatčen a v dubnu 1954 je pak ve vykonstruovaném procesu s tzv. buržoazními nacionalisty odsouzen na doživotí. Byl jedním z mála, kteří při procesu nedoznali žádnou vinu, což mu pravděpodobně zachránilo život.

V roce 1960 byl po rozsáhlé amnestii prezidenta A. Novotného Husák propuštěn a v roce 1963 plně rehabilitován. V průběhu šedesátých byl zpočátku Husák jednou z hlavních osobností reformního proudu v KSČ, v období tzv. pražského jara vystupoval jako věrný stoupenec Dubčeka. V dubnu roku 1968 se stal místopředsedou československé vlády, v níž pak byl jedním z předních iniciátorů ústavního zákona o federativním uspořádání republiky.

Na moskevských jednáních v srpnu roku 1968 Husák „změnil kurs“ a stal se Brežněvovým spojencem. V roce 1969 se Husák dostal do čela KSČ – do května roku 1971 byl jejím prvním tajemníkem, poté až do roku 1987 jejím generálním tajemníkem. V roce 1975, po odstranění prezidenta L. Svobody z funkce, se stal na příštích čtrnáct let prezidentem Československa.

Po listopadových událostech roku 1989 Husák jmenoval 10. prosince Čalfovu „vládu národního porozumění“ a vzápětí abdikoval z funkce prezidenta republiky. V listopadových dnech byl jedním z politiků, kteří odmítli situaci řešit násilím a přispěl tak ke klidnému průběhu převratu.

Dne 18. listopadu 1991 pak Gustáv Husák, jako soukromá polozapomenutá osoba, zemřel. Jako mnoho dalších komunistických funkcionářů nebyl ani on nikdy postaven před řádný soud, který by soudil jeho činy v době po roce 1968.

Gustáv Husák v Magazínu Osobnosti

  • Zeman udělil třetí milost. Žádala o ni přímo žalobkyně

    Zeman udělil třetí milost. Žádala o ni přímo žalobkyně

    27. 9. 2016 18:23 Prezident Miloš Zeman udělil během svého funkčního období třetí milost. Požadovala ji přímo státní zástupkyně, protože obviněný není kvůli poškození mozku po cévní mozkové příhodě a duševní poruše schopný chápat smysl trestního řízení a sama stíhání zastavit nemůže. … více

  • O neumění odcházet a brilantní jerkštině českých politiků

    O neumění odcházet a brilantní jerkštině českých politiků

    5. 6. 2015 20:57 Skoro před 30 lety se jeden novinář procházel křupajícím novoročním sněhem a uvažoval, co čekat od roku 1988. Jmenoval se Milan Šimečka a jeho postřehy o rozbředlé realitě rozkládající se lidové demokracie se nepěkně přesně hodí i na horké jaro letošního roku. … více

  • Umělec ztrhal volby: Bobošíková je hloupá a Fischer pomáhal Zemanovi vyhrát

    Umělec ztrhal volby: Bobošíková je hloupá a Fischer pomáhal Zemanovi vyhrát

    14. 1. 2013 06:22 Český písničkář a spisovatel Jiří Dědeček se v éteru Pressklubu Frekvence 1 rozhodl zúčtovat s první českou přímou volbou hlavy státu. Umělec se nechal slyšet, že se stydět za hlavu státu naučil za Husáka. Proto by byl nerad, pokud by prý na Hradě seděl Zeman. Jana Fischera označil za nastrčenou figurku, která měla Zemanovi pomoci ve volbách a dostala za to hodně peněz.… více

  • Jiří Ovčáček se strašlivě pomstil trenýrkářům ze "Sto hoven" a neziskovkám

    Parlamentnílisty.cz, 26. 9. 2016 Skupina Ztohoven se cítí podvedená ruskými protirežimními aktivisty. Původně jim chtěli pomoct, nakonec od nich slyšeli, že na Západě je to ještě horší než v Rusku. Tomuto „zklamání“ se originálně vysmál mluvčí Hradu Jiří Ovčáček. „Uctívaný ruský rebel se mávnutím kouzelného proutku stal proputinovským pohůnkem, o kterého by si žádná neziskovka pomyslné kolo neopřela,“ napsal s neskrývanou radostí. V komentáři pro ParlamentníListy.cz si pomohl citací Gustáva Husáka. … více

  • To je tryzna, nebo kabaret? S Věrou Čáslavskou se loučili Marek Eben i Gustáv Husák

    Parlamentnílisty.cz, 12. 9. 2016 V nejdůležitějším českém chrámu kultury – v Národním divadle – proběhlo v pondělí dopoledne poslední rozloučení se sedminásobnou olympijskou vítězkou a dámou, která překonala mnohá protivenství, s Věrou Čáslavskou. Úvodní slovo pronesl Marek Eben, podle něhož Čáslavská patří do síně slávy ryzího charakteru. Po něm promluvili sportovci i politici. … více

  • Rozloučení s Čáslavskou (†74): Hosté nechápali, kníže si schrupl...

    Aha, 12. 9. 2016 Národní divadlo v Praze se rozloučilo s naší sportovní legendou Věrou Čáslavskou. Vedle záplavy sportovců nechyběli ani zástupci vlády. Dost ovšem zarážela choreografie smutečního dopoledne - zesnulou gymnastku například ztvárnil hopsající muž v blonďaté paruce, nechyběl tank z papundeklu, hymna někdejšího Sovětského svazu nebo imitátor Gustáva Husáka. A Karla Schwarzenberga opět kupodivu přemohl spánek... … více