zavřít
Eliška Přemyslovna

česká královna

Narození:
20. 1. 1292 ,přidej místo narození
Úmrtí:
28. 9. 1330  ve věku 38 let  †
Znamení:
kozoroh  
Výška:
přidej výšku
Další údaje:
zobrazit národnost ...
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
česká
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

173 se líbí, 34 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Eliška Přemyslovna byla dcera českého a polského krále Václava II. a Guty Habsburské, manželka Jana Lucemburského a česká královna (jako poslední Přemyslovec na českém trůně). Václavovi II. jeho první manželka Guta porodila včetně princezny Elišky deset dětí. Kromě budoucí královny z nich dětství přežili Václav III., Anna Přemyslovna, Markéta Přemyslovna a také ještě polorodá sestra Anežka.Boje o trůnEliška byla vychovávána ve svatojiřském klášteře, kde byla abatyší její teta Kunhuta Přemyslovna, přičemž je možné, že se Eliška měla stát následnicí své tety u sv. Jiří, čemuž však zabránily následující události. Její dětství nebylo šťastné, o matku přišla už v pěti letech a byla svědkem otcova pomalého umírání. Když byl roku 1306 zavražděn Eliščin bratr Václav III., z Elišky se — jakožto jediné neprovdané Přemyslovny přiměřeného věku pro případný sňatek — stal důležitý aktér mocenských bojů. Z tahanic o český trůn mezi Jindřichem Korutanským, manželem Anny Přemyslovny, a Rudolfem Habsburským vyšel nejprve vítězně Rudolf. Roku 1307 se na trůn vrátil Eliščin švagr Jindřich a sestra Anna. Jindřich se tentokrát nehodlal vzdát české koruny jen tak lehce. Z Korutan do Čech přitáhl houfec žoldnéřů, vedený maršálkem Konrádem z Aufensteinu, jemuž se podařilo obsadit Prahu a českou pokladnici Kutnou Horu, což dočasně posílilo královu vratkou moc. Jindřich chtěl neprovdanou Přemyslovnu Elišku údajně dát za ženu jakémusi pánovi z Bergova. Eliška mu na to podle Přibíka Pulkavy řekla: „Chceš-li mne, králi, řádně provdat, nehanob mne, ale urči mi někoho rodem mi rovného, nebo dovol, abych přijala řeholi a oddala se trvale Bohu. Tomu se dobrovolně a ochotně podrobím. Jestliže však o mně rozhodneš tak, že ponížíš můj rod, poznáš mne bezpochyby jako svého nepřítele.“ Jindřich princeznu, která odmítala jím vybraného manžela, nechal uvěznit, i když se jí nakonec podařilo utéct. Svatba ve ŠpýruProti Jindřichovi se začala utvářet opoziční skupina mocných pánů, jež své naděje na změnu vládce spojila s princeznou Eliškou. Přidali se i vlivní opati bohatých cisterciáckých klášterů Heidenreich Sedlecký a Konrád Zbraslavský. Ti se pak v roce 1309 stali iniciátory Eliščina sňatku se synem nového římskoněmeckého krále Jindřicha VII. Janem Lucemburským. Jindřich VII. požádal, aby mu byla Eliška do měsíce představena ve Špýru. Hrdá, půvabná a údajně snědá (jako její děd Přemysl Otakar II.) přemyslovská princezna Jindřicha i královnu Markétu okouzlila. Zájem o českou korunu překonal Jindřichovy obavy o jediného syna i to, že ženichovi bylo čtrnáct let a Eliška byla o čtyři roky starší. Je zřejmé, že původně Jindřich uvažoval o svém bratru Walramovi jako o ženichovi pro českou princeznu.První léta manželstvíManželství Jana a Elišky začalo dostávat povážlivé trhliny: v prvních relativně klidných letech manželství se narodily pouze dvě dcery a král trávil stále více času v cizině, problémem byla i Janova prchlivá povaha a rozdílné názory obou manželů. Eliška měla představu, že Jan obnoví velikost českého státu z doby jejího otce. Jan naopak narazil na tvrdou realitu českých zemí a odbojnou šlechtu. Eliška se navíc snažila uplatňovat svůj vliv v politice, nakonec i samostatně bez Jana, který byl často nepřítomen a do Čech jezdil většinou jen pro peníze. Eliška nesnášela svou nevlastní matku Elišku Rejčku i jejího životního druha Jindřicha z Lipé, který se začal objevovat po boku dvojnásobné královny vdovy. V zemi tak vykrystalizovaly dvě skupiny šlechty, jedna vedená Jindřichem a Rejčkou, druhá Eliškou Přemyslovnou a jejím spojencem Vilémem Zajícem z Valdeka. Jindřicha totiž mnozí považovali za většího ochránce českých zájmů než Lucemburka a ctižádostivou královnu Elišku. Královna nechala Jindřicha v roce 1315 zatknout, což vyvolalo nepokoje mezi šlechtou. Král se po těchto událostech nakonec sblížil s Jindřichem i Eliškou Rejčkou. Válka královenSituaci mezi Eliškou Přemyslovnou a královnou vdovou Rejčkou vcelku výstižně charakterizuje pojem „válka královen“. Spory mezi šlechtou a králem postupně přerostly v otevřenou válku mezi ní a králem. Jan přistoupil na požadavky české šlechty, která vyvolala jeho odpor k zemi - té ale přinese na mezinárodní scéně nakonec nemalou prestiž. Roku 1319 se manželství rozpadlo úplně. Jan přepadl hrad Loket a vzal Elišce tři nejstarší děti. Královna společně s posledním spojencem, Vilémem Zajícem z Valdeka, obsadila Prahu, Janovo vojsko však bylo silnější. Eliška se odebrala na Mělník. Manželé se ještě nakrátko sblížili v roce 1321, kdy byl Jan těžce zraněn. Narodil se jim třetí syn Jan Jindřich a později ještě dvojčata Anna a Eliška. Snad to byl Jindřich z Lipé, kdo králi řekl, že se ho Eliška Přemyslovna snaží společně se svým polorodým bratrem, Volkem, připravit o korunu ve prospěch prvorozeného syna Václava. Toto podezření se nikdy nepotvrdilo a doznání Jana Volka se nedá považovat za věrohodné, poněvadž bylo získáno na mučidlech. V létě 1322, právě po mučení Jana Volka, Eliška před Janem uprchla do Bavorska ke svému zeti a dceři Markétě a zde se jí roku 1323 narodila dvojčata Anna a Eliška. Jan ale manželku donutil k návratu zastavením výplaty důchodů. Eliška tak žila hlavně z podpory příbuzných, jako královna vedle Jana vystupovala jen výjimečně. Ke konci života se poslední Přemyslovna věnovala sbírání svatých ostatků, podpoře stavby Zbraslavského kláštera a rovněž usilovala o svatořečení Anežky České. Zemřela na tuberkulózu v osmatřiceti letech na Vyšehradě v domě Jana Volka. Dne 1. října 1330 byla pohřbena na Zbraslavi. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Eliška Přemyslovna byla dcera českého a polského krále Václava II. a Guty Habsburské, manželka Jana Lucemburského a česká královna (jako poslední Přemyslovec na českém trůně).

Václavovi II. jeho první manželka Guta porodila včetně princezny Elišky deset dětí. Kromě budoucí královny z nich dětství přežili Václav III., Anna Přemyslovna, Markéta Přemyslovna a také ještě polorodá sestra Anežka.

Boje o trůn
Eliška byla vychovávána ve svatojiřském klášteře, kde byla abatyší její teta Kunhuta Přemyslovna, přičemž je možné, že se Eliška měla stát následnicí své tety u sv. Jiří, čemuž však zabránily následující události. Její dětství nebylo šťastné, o matku přišla už v pěti letech a byla svědkem otcova pomalého umírání.

Když byl roku 1306 zavražděn Eliščin bratr Václav III., z Elišky se — jakožto jediné neprovdané Přemyslovny přiměřeného věku pro případný sňatek — stal důležitý aktér mocenských bojů. Z tahanic o český trůn mezi Jindřichem Korutanským, manželem Anny Přemyslovny, a Rudolfem Habsburským vyšel nejprve vítězně Rudolf.

Roku 1307 se na trůn vrátil Eliščin švagr Jindřich a sestra Anna. Jindřich se tentokrát nehodlal vzdát české koruny jen tak lehce. Z Korutan do Čech přitáhl houfec žoldnéřů, vedený maršálkem Konrádem z Aufensteinu, jemuž se podařilo obsadit Prahu a českou pokladnici Kutnou Horu, což dočasně posílilo královu vratkou moc. Jindřich chtěl neprovdanou Přemyslovnu Elišku údajně dát za ženu jakémusi pánovi z Bergova. Eliška mu na to podle Přibíka Pulkavy řekla: „Chceš-li mne, králi, řádně provdat, nehanob mne, ale urči mi někoho rodem mi rovného, nebo dovol, abych přijala řeholi a oddala se trvale Bohu. Tomu se dobrovolně a ochotně podrobím. Jestliže však o mně rozhodneš tak, že ponížíš můj rod, poznáš mne bezpochyby jako svého nepřítele.“

Jindřich princeznu, která odmítala jím vybraného manžela, nechal uvěznit, i když se jí nakonec podařilo utéct.

Svatba ve Špýru
Proti Jindřichovi se začala utvářet opoziční skupina mocných pánů, jež své naděje na změnu vládce spojila s princeznou Eliškou. Přidali se i vlivní opati bohatých cisterciáckých klášterů Heidenreich Sedlecký a Konrád Zbraslavský. Ti se pak v roce 1309 stali iniciátory Eliščina sňatku se synem nového římskoněmeckého krále Jindřicha VII. Janem Lucemburským.

Jindřich VII. požádal, aby mu byla Eliška do měsíce představena ve Špýru. Hrdá, půvabná a údajně snědá (jako její děd Přemysl Otakar II.) přemyslovská princezna Jindřicha i královnu Markétu okouzlila. Zájem o českou korunu překonal Jindřichovy obavy o jediného syna i to, že ženichovi bylo čtrnáct let a Eliška byla o čtyři roky starší. Je zřejmé, že původně Jindřich uvažoval o svém bratru Walramovi jako o ženichovi pro českou princeznu.

První léta manželství
Manželství Jana a Elišky začalo dostávat povážlivé trhliny: v prvních relativně klidných letech manželství se narodily pouze dvě dcery a král trávil stále více času v cizině, problémem byla i Janova prchlivá povaha a rozdílné názory obou manželů. Eliška měla představu, že Jan obnoví velikost českého státu z doby jejího otce. Jan naopak narazil na tvrdou realitu českých zemí a odbojnou šlechtu. Eliška se navíc snažila uplatňovat svůj vliv v politice, nakonec i samostatně bez Jana, který byl často nepřítomen a do Čech jezdil většinou jen pro peníze.

Eliška nesnášela svou nevlastní matku Elišku Rejčku i jejího životního druha Jindřicha z Lipé, který se začal objevovat po boku dvojnásobné královny vdovy. V zemi tak vykrystalizovaly dvě skupiny šlechty, jedna vedená Jindřichem a Rejčkou, druhá Eliškou Přemyslovnou a jejím spojencem Vilémem Zajícem z Valdeka. Jindřicha totiž mnozí považovali za většího ochránce českých zájmů než Lucemburka a ctižádostivou královnu Elišku.

Královna nechala Jindřicha v roce 1315 zatknout, což vyvolalo nepokoje mezi šlechtou. Král se po těchto událostech nakonec sblížil s Jindřichem i Eliškou Rejčkou.

Válka královen
Situaci mezi Eliškou Přemyslovnou a královnou vdovou Rejčkou vcelku výstižně charakterizuje pojem „válka královen“. Spory mezi šlechtou a králem postupně přerostly v otevřenou válku mezi ní a králem. Jan přistoupil na požadavky české šlechty, která vyvolala jeho odpor k zemi - té ale přinese na mezinárodní scéně nakonec nemalou prestiž.

Roku 1319 se manželství rozpadlo úplně. Jan přepadl hrad Loket a vzal Elišce tři nejstarší děti. Královna společně s posledním spojencem, Vilémem Zajícem z Valdeka, obsadila Prahu, Janovo vojsko však bylo silnější. Eliška se odebrala na Mělník.

Manželé se ještě nakrátko sblížili v roce 1321, kdy byl Jan těžce zraněn. Narodil se jim třetí syn Jan Jindřich a později ještě dvojčata Anna a Eliška. Snad to byl Jindřich z Lipé, kdo králi řekl, že se ho Eliška Přemyslovna snaží společně se svým polorodým bratrem, Volkem, připravit o korunu ve prospěch prvorozeného syna Václava. Toto podezření se nikdy nepotvrdilo a doznání Jana Volka se nedá považovat za věrohodné, poněvadž bylo získáno na mučidlech. V létě 1322, právě po mučení Jana Volka, Eliška před Janem uprchla do Bavorska ke svému zeti a dceři Markétě a zde se jí roku 1323 narodila dvojčata Anna a Eliška. Jan ale manželku donutil k návratu zastavením výplaty důchodů. Eliška tak žila hlavně z podpory příbuzných, jako královna vedle Jana vystupovala jen výjimečně.

Ke konci života se poslední Přemyslovna věnovala sbírání svatých ostatků, podpoře stavby Zbraslavského kláštera a rovněž usilovala o svatořečení Anežky České. Zemřela na tuberkulózu v osmatřiceti letech na Vyšehradě v domě Jana Volka. Dne 1. října 1330 byla pohřbena na Zbraslavi.

Eliška Přemyslovna v Magazínu Osobnosti

  • Den v kalendáři pro Karla IV. a jeho matku? Vláda řekla „ne“

    Blesk, 23. 11. 2016 Vláda ve Sněmovně nepodpoří poslanecký návrh, podle kterého by měli císař a král Karel IV. a jeho matka Eliška Přemyslovna významný den v kalendáři. Předkladatelé úpravy v čele s Augustinem Karlem Andrlem Sylorem (Úsvit) navrhují, aby významný den připadal na 14. května, tedy den císařova narození. Ve středu k návrhu vláda přijala negativní stanovisko, informoval mluvčí vlády Martin Ayrer. … více

  • Syková (ČSSD): Já i česká královna, jejíž řád mi byl udělen, jsme se setkaly s velkým nepochopením a společenskou ostrakizací

    Parlamentnílisty.cz, 27. 9. 2016 Nadační fond Elišky Přemyslovny udělil senátorce za Prahu 4, prof. MUDr. Evě Sykové, DrSc. (nezávislá, zvol. za ČSSD), Řád Elišky Přemyslovny. Slavnostní předání se konalo v pátek 23. září 2016 ve Státních aktech Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. … více

  • Předsedkyně ERÚ je čerstvou nositelkou řádu Elišky Přemyslovny

    Parlamentnílisty.cz, 23. 9. 2016 Nadační fond Elišky Přemyslovny dnes ve Státních aktech Poslanecké sněmovny udílel ocenění ženám, které významně a pozitivně promlouvají do veřejného života v České republice. Za svou práci na Energetickém regulačním úřadě (ERÚ) i v občanském životě se stala laureátkou řádu Elišky Přemyslovny předsedkyně úřadu Alena Vitásková. … více

Hledáte také jako: Eliška Přemyslovnaová
Rychlá navigace:novinky |diskuse