Antonín Zápotocký (*19. prosince 1884 Zákolany, +13. listopadu 1957 Praha) byl druhým československým komunistickým prezidentem po Klementu Gottwaldovi. Antonín Zápotocký byl synem Ladislava Zápotockého, známého českého dělnického novináře a funkcionáře.

Vyučil se kameníkem a od roku 1914 působil v sociálnědemokratické straně na Kladensku, kde se stal redaktorem tamního sociálně-demokratického tisku.

Po vzniku samostatného Československa se Zápotocký stává jedním ze zakladatelů levicové frakce v sociální demokracii a organizátorem dělnických rad. Roku 1920 se Zápotocký zúčastnil 2. kongresu Komunistické internacionály, v prosinci téhož roku se zařadil mezi hlavní organizátory generální stávky na Kladensku a spoluúčastnil se pokusu o levicový puč. Za tuto svoji činnost byl pak devět měsíců vězněn.

Ve dvacátých letech patřil Zápotocký ke Šmeralově skupině ve vedení Komunistické strany Československa, v letech 1922–1925 byl generálním tajemníkem strany. Ve vedení se pak udržel i po V. sjezdu KSČ v únoru roku 1929, kdy jeho zvolení, navzdory kritikám z řad Gottwaldových stoupenců, prosadil delegát Kominterny.

Ve třicátých letech byl činný v odborovém hnutí (Rudé odbory). Organizoval známou Mosteckou stávku v roce 1932. Ve druhé polovině třicátých let pak usiloval o sjednocení československých odborů na protifašistické platformě. Od roku 1928 působil ve výkonném výboru Rudé odborové internacionály. V letech 1939 až 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Bocov.

Po návratu z koncentračního tábora se Zápotocký stal v roce 1945 předsedou Ústřední rady odborů, členem předsednictva ÚV KSČ a poslancem Národního shromáždění. 18. 6.–18. 7. 1946 předsedal Ústavodárnému národnímu shromáždění. 15.6.1948 byl jmenován předsedou vlády ČSR. 21. března 1953 byl Národním shromážděním zvolen prezidentem republiky.

Antonín Zápotocký se jako prezident snaží změnit poměry, které v padesátých letech v Československu panují, jsou známy jeho projevy, např. při otevírání Klíčavské přehrady, kdy mluví proti násilné kolektivizaci venkova – říká, že kdo ze zemědělců chce vystoupit ze sjednocených zemědělských družstev, může atd. Jeho snahy ale naráží na odpor stranického aparátu v čele s prvním tajemníkem strany A. Novotným, Zápotocký proto záhy na své snažení rezignuje.

Je též velice zajímavé sledovat roli Zápotockého při přípravě vykonstruovaných procesů se Slánským a spol. – Zápotocký se se Slánským nesnáší již od roku 1929, kdy vrcholí v Komunistické straně Československa proces bolševizace a kdy právě Slánský tvrdě prosazuje Zápotockého vyloučení ze strany...

Role Zápotockého v čele státu bývá často idealizovaná – bývá označován za tátu dělníků, za člověka z lidu, ale není to tak docela pravda, události po měnové reformě v roce 1953 ukazují, že Zápotocký dokáže být právě vůči dělníkům, kteří dají najevo nesouhlas s komunistickou vládou, velmi tvrdý a nesmlouvavý.

13. listopadu pak Antonín Zápotocký umírá na infarkt – na jeho místo nastoupí Antonín Novotný.