zavřít
Valens

římský císař

Narození:
328 , Panonie
Úmrtí:
378  ve věku 50 let,  Hadrianopole  †
Znamení:
-
Výška:
přidej výšku
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

0 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Valens / Flavius Julius/, římský císař, se narodil v roce 328 v Panonii. Byl druhým synem Gratiana staršího. Za Joviana a Juliana sloužil jako příslušník císařské stráže. Na počátku vojenské dráhy se mu příliš nedařilo. Když se stal jeho bratr Valentinianus císařem, jmenoval Valenta vedoucím svých koníren v hodnosti tribuna a brzy na to ho v Sirmiu prohlásil svým spolucísařem a udělil mu východní část císařství. Učinil tak rozhodující krok k oddělení západní a východní říše. Valentova manželka a matka jeho tří dětí Alba Domica byla dcerou jistého Petronia, vysokého úředníka, který byl nenáviděn stejně jako jeho jmenovec Petronius Probus pro svou krutost a hamižnost. Neobliba tchána nového císaře podnítila bývalého vyššího velitele Procopia k povstání. Ten se v roce 365 prohlásil v Konstantinopoli Augustem a získal si širokou podporu. Rok na to germánští generálové Procopia opustili a on byl nucen uprchnout a později byl zabit. Valens se obrátil proti Vizigótům, kteří před tím poslali uchazeči o trůn na pomoc vojsko, a nyní chtěli vpadnout do podunajských provincií východního císařství. Valens ale v roce 367 řeku překročil a vizigótské území vydrancoval. V letech 371 – 372 zlikvidoval Valens spiknutí zástupce císařské rady Theodora v Antiochii. Po smrti svého bratra se prohlásil Augustem, znovu zahájil boje s Peršany a v Mezopotámii je porazil. Jeho vítězství ale nebylo přesvědčivé a tak v roce 376 musel uzavřít nevýhodný mír. V témže roce vtrhly do východního císařství v hrozivé síle houfy Vizigótů. Až dosud existovaly ve východní Evropě dva gótské státy , Ostrogóti na Ukrajině a Vizigóti v oblasti dnešního Rumunska. Území obou těchto států obsadili Hunové. Vizigóty hnali za Dunaj do Valentova císařství, kde jim místodržící dovolil se zde usadit. Tito osadníci se ohrazovali, že je východořímské úřady vykořisťují a utlačují. Rozpoutali tedy vzpouru a vyplenili balkánský poloostrov. Valens spěchal do Asie, aby krizi vyřešil a v roce 378 zaútočil u Hadrianopole. Nebyl příliš zdatným stratégem, vytáhl proti Vizigótům předčasně a zbrkle a utrpěl porážku. Valens nejspíš zemřel v boji, ale jeho tělo se nikdy nenalezlo. V náboženské tématice nesdílel Valens bratrovu toleranci. Byl zarytý stoupenec ariánství a zahájil pronásledování katolické církve, dokonce dal několik jejích příslušníků popravit. Některé katolické biskupy poslal do vyhnanství, veřejné protesty ho ale brzy přiměly, aby povolal jejich významného představitele Athanasia zpět na jeho biskupský stolec v Alexandrii a nakonec dovolil i jiným, aby se do svých úřadů vrátili. Nejdůležitější památkou z období Valentovy vlády byl obrovský akvadukt, který začal budovat v roce 368 pro potřeby Konstantinopole. Dokončil tak stavbu zahájenou Konstantinem I. Velikým . Toto majestátní dílo se klenulo přes údolí mezi dvěma pahorky města a přivádělo vodu do rozsáhlé nádrže zvané Nymphaeum Maius. Valens byl znám jako věrný a spolehlivý muž, velmi ctižádostivý, vyžadující přísnou kázeň vojska. Nedovoloval upřednostňovat příbuzenstvo. Velmi spravedlivě se staral o provincie, zmírňoval daňová břemena a nepřipouštěl žádné zvyšování poplatků. Byl strohým a rozhodným nepřítelem zlodějů i vysokých státních úředníků přistižených při zpronevěře. V záležitostech tohoto druhu si Orient nepamatoval, že by se s ním za jiného císaře nakládalo lépe. Valens náruživě dychtil po velkém bohatství, nesnášel tělesnou námahu a předstíral tělesnou otužilost. Byl náchylný ke krutosti, měl obhroublé chování, nebyl vzdělán ani ve válečných, ani v ušlechtilých vědních oborech. Byl váhavý a zbabělý, měl tmavou pleť a zřítelnici jednoho oka zakalenou, Tělo měl dobře stavěné, nohy poněkud křivé a mírně vystouplé břicho. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Valens / Flavius Julius/, římský císař, se narodil v roce 328 v Panonii. Byl druhým synem Gratiana staršího.

Za Joviana a Juliana sloužil jako příslušník císařské stráže. Na počátku vojenské dráhy se mu příliš nedařilo.

Když se stal jeho bratr Valentinianus císařem, jmenoval Valenta vedoucím svých koníren v hodnosti tribuna a brzy na to ho v Sirmiu prohlásil svým spolucísařem a udělil mu východní část císařství. Učinil tak rozhodující krok k oddělení západní a východní říše.

Valentova manželka a matka jeho tří dětí Alba Domica byla dcerou jistého Petronia, vysokého úředníka, který byl nenáviděn stejně jako jeho jmenovec Petronius Probus pro svou krutost a hamižnost.

Neobliba tchána nového císaře podnítila bývalého vyššího velitele Procopia k povstání. Ten se v roce 365 prohlásil v Konstantinopoli Augustem a získal si širokou podporu. Rok na to germánští generálové Procopia opustili a on byl nucen uprchnout a později byl zabit.

Valens se obrátil proti Vizigótům, kteří před tím poslali uchazeči o trůn na pomoc vojsko, a nyní chtěli vpadnout do podunajských provincií východního císařství. Valens ale v roce 367 řeku překročil a vizigótské území vydrancoval.

V letech 371 – 372 zlikvidoval Valens spiknutí zástupce císařské rady Theodora v Antiochii. Po smrti svého bratra se prohlásil Augustem, znovu zahájil boje s Peršany a v Mezopotámii je porazil. Jeho vítězství ale nebylo přesvědčivé a tak v roce 376 musel uzavřít nevýhodný mír.

V témže roce vtrhly do východního císařství v hrozivé síle houfy Vizigótů. Až dosud existovaly ve východní Evropě dva gótské státy , Ostrogóti na Ukrajině a Vizigóti v oblasti dnešního Rumunska. Území obou těchto států obsadili Hunové. Vizigóty hnali za Dunaj do Valentova císařství, kde jim místodržící dovolil se zde usadit. Tito osadníci se ohrazovali, že je východořímské úřady vykořisťují a utlačují. Rozpoutali tedy vzpouru a vyplenili balkánský poloostrov.

Valens spěchal do Asie, aby krizi vyřešil a v roce 378 zaútočil u Hadrianopole. Nebyl příliš zdatným stratégem, vytáhl proti Vizigótům předčasně a zbrkle a utrpěl porážku.
Valens nejspíš zemřel v boji, ale jeho tělo se nikdy nenalezlo.

V náboženské tématice nesdílel Valens bratrovu toleranci. Byl zarytý stoupenec ariánství a zahájil pronásledování katolické církve, dokonce dal několik jejích příslušníků popravit. Některé katolické biskupy poslal do vyhnanství, veřejné protesty ho ale brzy přiměly, aby povolal jejich významného představitele Athanasia zpět na jeho biskupský stolec v Alexandrii a nakonec dovolil i jiným, aby se do svých úřadů vrátili.
Nejdůležitější památkou z období Valentovy vlády byl obrovský akvadukt, který začal budovat v roce 368 pro potřeby Konstantinopole. Dokončil tak stavbu zahájenou Konstantinem I. Velikým
. Toto majestátní dílo se klenulo přes údolí mezi dvěma pahorky města a přivádělo vodu do rozsáhlé nádrže zvané Nymphaeum Maius.

Valens byl znám jako věrný a spolehlivý muž, velmi ctižádostivý, vyžadující přísnou kázeň vojska. Nedovoloval upřednostňovat příbuzenstvo. Velmi spravedlivě se staral o provincie, zmírňoval daňová břemena a nepřipouštěl žádné zvyšování poplatků. Byl strohým a rozhodným nepřítelem zlodějů i vysokých státních úředníků přistižených při zpronevěře. V záležitostech tohoto druhu si Orient nepamatoval, že by se s ním za jiného císaře nakládalo lépe.

Valens náruživě dychtil po velkém bohatství, nesnášel tělesnou námahu a předstíral tělesnou otužilost. Byl náchylný ke krutosti, měl obhroublé chování, nebyl vzdělán ani ve válečných, ani v ušlechtilých vědních oborech. Byl váhavý a zbabělý, měl tmavou pleť a zřítelnici jednoho oka zakalenou, Tělo měl dobře stavěné, nohy poněkud křivé a mírně vystouplé břicho.