Umar ibn al-Chattáb, chalífa, se narodil v roce 581 . Byl příslušníkem kmene Kurajšovců. Od roku 634 byl druhým voleným chalífou, duchovní hlavou islámu a vládcem říše.

Umar I. byl přítelem Mohameda, i když zpočátku byl jeho odpůrcem. Až v době Mohamedova působení v Mekce se přidal na jeho stranu.

Když Mohamed zemřel, Umar se postaral o to, aby byl prvním chalífou zvolen Abú bakr. Ten zvolil za svého budoucího nástupce Umara.

Když se stal Umar chalífou, pokračoval v politice vojenských výbojů svého předchůdce. Jeho vojska porazila 20. srpna 636 byzantskou armádu a ovládla Palestinu a Sýrii. V roce 638 se vzdal Jeruzalém a v roce 640 Caesarea Maritima. Vojsko dále pokračovalo na Alexandrii, která se v roce 642 vzdala. Poté obsadili Arabové celé území egyptského poloostrova a později také Írán.

Na dobytých územích se začali usazovat přistěhovaci z přelidněného Arabského poloostrova. Muselo proto dojít k reorganizaci státu. V Sýrii, Iráku a Egyptě dosadil chalífa na místo velitelů místodržící, kteří ho zastupovali.

Umar neměl v úmyslu obracet místní obyvatelstvo na Slám. Starší náboženství toleroval, jen z území Arabského poloostrova byli židé a křesťané vypovězeni.

Vládnout v zemi měli muslimové. Arabové, kteří byli zvyklí na život ve stepi, si ve městech nemohli zvyknout. Usadili se proto v táborech na hranicích stepi a kulturní oblasti. Tak vznikla města Kúfa a Basra v Iráku a Fustát – dnešní Káhira v Egyptě.

Muslimové ponechali místnímu obyvatelstvu samosprávu a soustředili se hlavně na vlastní daňové soustavy. Muslomové měli vůči státu povinnost vojenské služby a placení náboženské daně. Majetek, který byl získán výboji, byl rozdělen mezi stát a muslimy. Půda se stala společným majetkem obyvatelů. Původní majitelé ji mohli využívat, ale museli z ní platit nájem. Chalífa tím chtěl Arabům zabránit, aby se z nich stali usedlí zemědělci a chtěl zachovat vojenský potenciál.

3. listopadu 644 se chalífa Umar připravoval na ranní modlitbu a při této přípravě byl zraněn perským otrokem. Zemřel 7. listopadu 644. Jeho nástupcem se stal Utmán ibn Affán.