zavřít
Pescennius Niger

římský císař

Narození:
135 ,přidej místo narození
Úmrtí:
195  ve věku 60 let,  okolí řeky Eufrat  †
Znamení:
-
Výška:
přidej výšku
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

0 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Pescennius Niger / Gaius/, vzdorocísař, se narodil v roce 135 v rodině italského příslušníka jezdeckého stavu. Do senátu uvedl Nigera Commodus. V roce 183 bojoval v Dácii proti Sarmatům a získal úřad konzula. V roce 190 se stal místodržícím v Sýrii, kde měl velké sympatie u obyvatelstva, protože velmi štědře podporoval veřejná divadelní a jiná představení. V roce 193 se k němu doneslo, že císař Pertinax byl zavražděn a jeho nástupce Didius není oblíben. Nechal se tedy zhruba ve stejnou dobu jako Septimus Severus v Panonii, svými jednotkami v Antiochii provolat císařem. Celý východ se postavil za Nigra a oslavoval ho jako nového Alexandra Velikého. Také parthský král Vologeses V., se vyjádřil kladně k jeho zvolení. Na evropské straně Bosporu získal Niger podporu Byzantia / Konstantinopoli/, a doufal proto, že ovládne dvě hlavní mezikontinentální pozemní cesty. Severus byl znepokojen značnou podporou, které se těšil Niger v hlavním městě. Opustil Řím a vydal se na východ a obklíčil Byzantium. Niger se stáhl do Malé Asie a v roce 194 utrpěl velký úder u Nikaji. Se zbytkem armády ustoupil přes pohoří Taurus do Antiochie a tam se dozvěděl, že se proti jeho vládě vzbouřil Egypt. 13. února oslavovalo egyptské město Arsinoe svůj přechod na Severovu stranu. Nigerus byl poražen, podařilo se mu prchnout do Antiochie, ale po zprávách o Severově postupu město opustil a prchal k Eufratu. Než stačil řeku překročit, pronásledovatelé ho v roce 195 zabili. Jeho hlavu přivezli Severovi, který ji poslal do Byzantia jako varování, že jejich další odpor povede k podobnému trestu. I když se obléhání táhlo dva roky, město nakonec opravdu padlo do Severových rukou a císař své hrozby nemilosrdně splnil. Niger dal během své vlády razit velké množství stříbrných mincí. Vzdává jimi hold obvyklé římské tradici, ale také prozrazuje svůj východní původ nápisy na rubové straně a exotickými motivy. Niger byl znám jako muž vysoké postavy s pěknou tváří, vlasy nosil pečlivě načesané do výše. Jeho hlas byl chraptivý, ale pronikavý, když mluvil na volném prostranství, byl slyšet v okruhu jedné míle. Jeho obličej vzbuzoval úctu a byl stále červený. Šíji měl tak černou, že podle ní dostal jméno Niger. Na zbylém těle byl bílý a poněkud obtloustlý. Rád se napil, málo jedl a lásku téměř neznal. Uznával vztah pouze pro potřebu zplození dětí. Portréty na mincích zobrazují Nigera jako muže s úzkou hlavou, charakteristickými rysy a výrazným plnovousem. Když jde o jeho schopnosti, lze jen těžko dospět k nějakému závěru v zhledem ke sporným tvrzením literárních pramenů včetně záplavy urážek, kterými ho, jak se dalo předpokládat, štědře obdařuje Severova autobiografie. Nevíme, zda byl dobrým generálem. Byl by lepší, kdyby měl kvalitnější vojsko? Nevíme, jestli se projevoval jako reformátor a nebo člověk tvrdě vyžadující kázeň. Jediné, co po něm zbývá, je neobvyklý a idealistický program, naznačený na jeho mincích, který ale nevypovídá nic o jeho povaze, protože může být jen výplodem propagandisty –ať už jeho samého, nebo některého z jeho poradců. Niger prý nebyl v ničem pozoruhodný, ani v dobrém, ani ve špatném. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Pescennius Niger / Gaius/, vzdorocísař, se narodil v roce 135 v rodině italského příslušníka jezdeckého stavu.

Do senátu uvedl Nigera Commodus. V roce 183 bojoval v Dácii proti Sarmatům a získal úřad konzula. V roce 190 se stal místodržícím v Sýrii, kde měl velké sympatie u obyvatelstva, protože velmi štědře podporoval veřejná divadelní a jiná představení. V roce 193 se k němu doneslo, že císař Pertinax byl zavražděn a jeho nástupce Didius není oblíben. Nechal se tedy zhruba ve stejnou dobu jako Septimus Severus v Panonii, svými jednotkami v Antiochii provolat císařem.

Celý východ se postavil za Nigra a oslavoval ho jako nového Alexandra Velikého. Také parthský král Vologeses V., se vyjádřil kladně k jeho zvolení. Na evropské straně Bosporu získal Niger podporu Byzantia / Konstantinopoli/, a doufal proto, že ovládne dvě hlavní mezikontinentální pozemní cesty.

Severus byl znepokojen značnou podporou, které se těšil Niger v hlavním městě. Opustil Řím a vydal se na východ a obklíčil Byzantium. Niger se stáhl do Malé Asie a v roce 194 utrpěl velký úder u Nikaji. Se zbytkem armády ustoupil přes pohoří Taurus do Antiochie a tam se dozvěděl, že se proti jeho vládě vzbouřil Egypt. 13. února oslavovalo egyptské město Arsinoe svůj přechod na Severovu stranu.

Nigerus byl poražen, podařilo se mu prchnout do Antiochie, ale po zprávách o Severově postupu město opustil a prchal k Eufratu. Než stačil řeku překročit, pronásledovatelé ho v roce 195 zabili. Jeho hlavu přivezli Severovi, který ji poslal do Byzantia jako varování, že jejich další odpor povede k podobnému trestu. I když se obléhání táhlo dva roky, město nakonec opravdu padlo do Severových rukou a císař své hrozby nemilosrdně splnil.

Niger dal během své vlády razit velké množství stříbrných mincí. Vzdává jimi hold obvyklé římské tradici, ale také prozrazuje svůj východní původ nápisy na rubové straně a exotickými motivy.

Niger byl znám jako muž vysoké postavy s pěknou tváří, vlasy nosil pečlivě načesané do výše. Jeho hlas byl chraptivý, ale pronikavý, když mluvil na volném prostranství, byl slyšet v okruhu jedné míle. Jeho obličej vzbuzoval úctu a byl stále červený. Šíji měl tak černou, že podle ní dostal jméno Niger. Na zbylém těle byl bílý a poněkud obtloustlý. Rád se napil, málo jedl a lásku téměř neznal. Uznával vztah pouze pro potřebu zplození dětí.

Portréty na mincích zobrazují Nigera jako muže s úzkou hlavou, charakteristickými rysy a výrazným plnovousem. Když jde o jeho schopnosti, lze jen těžko dospět k nějakému závěru v zhledem ke sporným tvrzením literárních pramenů včetně záplavy urážek, kterými ho, jak se dalo předpokládat, štědře obdařuje Severova autobiografie. Nevíme, zda byl dobrým generálem. Byl by lepší, kdyby měl kvalitnější vojsko? Nevíme, jestli se projevoval jako reformátor a nebo člověk tvrdě vyžadující kázeň. Jediné, co po něm zbývá, je neobvyklý a idealistický program, naznačený na jeho mincích, který ale nevypovídá nic o jeho povaze, protože může být jen výplodem propagandisty –ať už jeho samého, nebo některého z jeho poradců. Niger prý nebyl v ničem pozoruhodný, ani v dobrém, ani ve špatném.