Ota I., řecký král, se narodil v roce 1815. Byl synem bavorského krále Ludvíka I. z rodu Wittelsbachů. Vládl v letech 1832 -1862.

Když nastoupil Ota na trůn, bylo mu sedmnáct let. Byl uznán králem Národním shromážděním, které se sešlo v prozatímním hlavním městě Nauplii.

V době nezletilosti vládla za Otu poručnická rada bavorská. Když dosáhl plnoletosti, ujal se vlády a královské sídlo bylo přestěhováno do Athén.

Otta I. byl prvním řeckým králem od doby starověku, nepočítáme-li dědictví císařství byzantského. V Řecku nebyl oblíbený proto, že byl katolíkem a nechtěl se svého náboženství vzdát a přestoupit v pravoslaví a také proto, že se obklopoval německými hodnostáři a je dosazoval na rozhodující místa státní správy.

V roce 1843 musel Ota I. čelit povstání, kterým byl nakonec donucen přijmout ústavu. Byl nerozhodný ve svých sympatiích k Anglii a k Rusku, ke kterému se přidal za krymské války. To mělo za následek britsko-francouzskou intervenci v Pireu. Ota přišel o celou řeckou válečnou flotilu, která byl spojenci zajata. To a ekonomický pád země vedlo k dalšímu povstání ve Vojnici, Patrasu a Athénách v roce 1862.

Ota I. byl svržen z trůnu a donucen opustit Řecko. Dožil v ústraní a zemřel v roce 1885.