Ondřej I., uherský král, vládl v letech 1046 -1060. Část království svěřil svému bratrovi Bélovi I.

Císař Jindřich III. nemohl proti Ondřejovu povstání zasáhnout pro rozbroje v říši. V roce 1051 a 1052 vpadli Němci do Uher za podpory Břetislava I.Maďaři se ale ubránili a v roce 1053 byl uzavřen mír. Markrabství Rakouské bylo posunuto až k Litavě, od císařovi svrchovanosti nad Uhry bylo opuštěno.

V roce 1057 došlo k rozporům mezi arpádovskými bratry. Ondřej měl podporu německého císaře Jindřicha IV., jeho bratr Béla císaře byzantského Konstantina Monomacha a polského krále Boleslava II. Smělého.

Češi podporovali Ondřeje. Ve válce mezi Arpádovci Ondřej I. v roce 1060 zahynul, jeho vojsko se přidalo k Bélovi I.

Po Bélově smrti ustanovil císař Jindřich IV. za krále Šalamouna, syna Ondřeje I.