Ondřej II. uherský král byl bratrem krále Imricha.

Ondřej vydal v roce 1222 Zlatou bulu, která znamenala vyvrcholení feudalizace uherského státu: šlechta se domohla větší moci, tak, jako tomu bylo v jiných zemích střední a západní Evropy / v roce 1213 šlechta povstala v čele s královým synem Bélou: během povstání byla zavražděna Ondřejova choť Gertruda Meranská jako představitelka nenáviděných cizinců, kteří prý obsazovali výhodná místa na královském dvoře.

Zlatou bulou se šlechta domohla nemalých privilegií – ze šlechtických pozemků nemají být vybírány daně, šlechta nebyla povinna bojovat za hranicemi země, cizincům neměli být udělovány úřady apod.

Poddaní se bouřili proti zvyšování feudálních povinností hlavně na Slovensku
Berežskou smlouvou z roku 1234 byla stanovena privilegia církve: znění smlouvy bylo prosazeno na zákrok papeže.

Ondřej II. byl podle dochovaných údajů marnotratný a dobrodružný panovník, který utrpěl nezdar svou výpravou do Palestiny a nepodařilo se mu prosadit syna Kolmana za správce Haliče.