Oldřich († 9. listopadu 1034) byl český kníže (1012–1033 a 1034) z dynastie Přemyslovců. Byl synem Boleslava II. a mladší bratr Boleslava III. a Jaromíra.

Roku 1001 uprchl s Jaromírem před terorem Boleslava III., po Vladivojově smrti roku 1003 se krátce vrátil do Čech, brzy však musel prchnout spolu s Jaromírem před Boleslavem III. a Boleslavem Chrabrým. Teprve na podzim 1004 se mohl vrátit, když s podporou Jindřicha II. byli z Čech vypuzeni Poláci. Na jaře 1012 sesadil svého bratra Jaromíra, stal se knížetem a od krále Jindřicha II. přijal Čechy v léno. Oldřich se projevil jako energický a tvrdý panovník. Roku 1014 zlikvidoval opozici a Jaromírovy stoupence – tzv. druhé vraždění Vršovců. Do roku 1031 postupně dobyl na Polácích Moravu, jejíž správu svěřil svému synovi Břetislavovi. Roku 1032 byl založen Sázavský klášter, opatem se stal poustevník Prokop. V klášteře se uplatňovala slovanská liturgie. V zahraniční politice byl Oldřich spojencem Říše – Jindřicha II. a Konráda (od něj přijal r. 1024 Čechy v léno) a podporoval ji v bojích s Poláky a Uhry.

Počátkem 30. let se však vztahy s Říší rapidně zhoršily, když sesazený polský kníže Měšek II. nalezl útočiště v Čechách a Oldřich odmítl pomáhat císaři v tažení do Polska. Císař Konrád II. si roku 1033 Oldřicha předvolal, obvinil jej z úkladů, sesadil a odsoudil do vyhnanství v Bavorsku. Českým knížetem se stal opět Jaromír. Na jaře 1034 však císař Oldřicha propustil a vrátil mu vládu v knížectví. Již na podzim však Oldřich zemřel. Stále žijící vykastrovaný a oslepený Jaromír se vzdal nároků na vládu a moc v Čechách získal Oldřichův syn Břetislav I..