Mikuláš II. se narodil carevně Marii Fjodorovně a caru Alexandru III.(1845-1894) jako první ze šesti dětí; jeho matkou byla dánská princezna Marie Sofie Frederika Dagmara.
vládl v letech 1894-1917.

Původně neměl v úmyslu vládnout, miloval rodinný život a pohodlí a byl si vědom toho, že není schopen spravovat ani gubernii, ani okres a už vůbec rozsáhlou říši.
Velmi podléhal vlivu své naivní a pověrčivé manželky, nepopulární Němky Alexandry Fjodorovny a s ní i sibiřskému mužikovi Grigoriji Jefimoviči Rasputinovi, skrze kterého „promlouval Bůh“ a který měl jako lidový léčitel blahodárný vliv na léčení hemofilie malého careviče (koncem roku 1916 Rasputina zabil carův příbuzný).

Na sklonku 19. století žilo v Rusku 125,640.000 obyvatel, z toho 40 miliónů Nerusů. Petrohrad měl 1.2 milionu obyvatel, Moskva 1 milion obyvatel a Kyjev 248.000. 75% obyvatel živilo zemědělství a jen 29% Rusů umělo číst. Ruské hospodářství se vyvíjelo pomaleji než v západní Evropě.

V letech 1904-1905 probíhala rusko-japonská válka. O ní se Rusové domnívali, že bude snadná, měli desetkrát větší armádu a třikrát větší vojsko než Japonci, ti však zvítězili.

Při revoluci Plechanovových menševiců, Leninových bolševiků, Černovových a Kerenského sociálních revolucionářů proti mocné ultrapravicové Straně jednota ruského lidu-černosotněnců, zvítězil car a černosotněnci a to potlačením vzpoury v Moskvě. Revoluce roce 1905 skončila. Zahynulo 15.000 lidí, 18.000 bylo zraněno, 79.000 uvězněno – mezi nimi i Kerenskij (1881-1970), Trockij (1879-1940) aj.

Car slíbil revoluční reformy, ale neměl se k tomu. V roce 1906 se stal ministrem vnitra a poté premiérem Petr A.Stolypin (1862-1911), který nastolil pořádek v zemi. Provedl reformy a modernizaci země. Zaved povinnou školní docházku, úspěšně rozvíjel průmysl. Těmito úspěchy si proti sobě poštval cara. V roce 1911 ho v kyjevském divadle zastřelil student práv Bogrov, údajně policejní agent, který byl poté popraven.

1.srpna 1914 začala 1. světová válka.

Během občanské války byl car s celou svou rodinou bolševiky internován a posléze zastřelen v Jekatěringu.