zavřít
Maximinus I. Daia

římský císař

Narození:
přidej datum narození,přidej místo narození
Úmrtí:
313,  Tars  †
Znamení:
-
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

0 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Maximinus I. Daia, římský císař, byl synem Galeriovy sestry. Galerius mu pomohl vybudovat si kariéru v armádě, završenou hodností vojenského tribuna a, a přijal ho za vlastního syna. Když se v roce 305 Diocletianus a Maximianus vzdali trůnu, byl Daia povýšen na Caesara a oděn Diocletianem do stejného purpurového roucha, které předtím nosil sám. Přijal jméno Gaius Galerius Valerius Maximinus.. Svou velmi mladou dceru zasnoubil s Galeriovým synem Candidianem. Byla mu přenechána správa nejvýchodnější provincie a Egypta. Daia pokračoval v pronásledování křesťanů, které začal Diocletianus, a to velmi tvrdě. Jeho první edikt z roku 306 vyzval správce provincií, aby trvali na tom, že každý muž, žena i dítě bude přinášet pohanským bohům oběti. Daia osobně na vše dohlížel. V roce 309 znovu zaútočil,s nebývalou krutostí zahájil tažení proti křesťanským věřícím. Každý, včetně kojenců, se musel účastnit veřejných obřadů obětování a jíst maso obětních zvířat, jejichž krví se muselo pokropit vše, co se na tržištích prodávalo. Daia doufal, že získá v roce 308 na jednání v Carnuntu, titul Augusta. Jeho strýc Galerius s tím však nesouhlasil a místo něho povýšil do této hodnosti svého vojenského druha Licinia. Daia se stejně jako Konstantin ohradil, že je Galerius obešel a ten se snažil je uchlácholit vymyšleným titulem „ Synové Augustů“. Daia usmíření odmítl a v roce 310 se dal sám prohlásit Augustem svými vojáky. Galerius musel souhlasit a rok na to zemřel. Tak získal Daia proti Liciniovi výhodu, když obsadil Malou Asii a vydal se na severozápad až k thráckému Bosporu. Licinius stál proti němu na druhém břehu úžiny, ale nakonec se oba rozhodli složit zbraně a dočasně vymezit svá území na stávající základně. Oba panovníci se snažili diplomaticky si získat podporu mezi dalšími uchazeči o trůn. Daia zahájil novou fázi své náboženské politiky. Ta ale neznamenala změkčení přístupu ke křesťanům. Daia zvolil poněkud pozitivnější plán: snažil se křesťanství vyrovnat, dokonce je předčil vytvořením nové, reorganizované pohanské církve. Konstantin zvítězil nad Maxentiem a hned druhý den po bitvě Daiu upozornil, že veškeré utiskování křesťanů musí přestat. Ten neochotně vyhověl a nařídil místodržícím nevynucovat uctívání olympských bohů násilím. Na přelomu let 312 a 313 byla ve východních krajích, které Daia spravoval, špatná úroda. Nastal hladomor a rozšířily se epidemie. Daia musel vyslat vojsko proti drancujícím loupeživým bandám a potlačit povstání Arménů, kteří se vzbouřili proti jeho usilovné snaze vnutit jim uctívání pohanských bohů. Když nemohl Daia zkřížit plány Konstantinovi, byl odhodlán udeřit aspoň na svého druhého soka Licinia. Věděl, že Konstantin nemůže přijít Liciniovi na pomoc, bojoval daleko v Germánii. 1 května došlo tedy k boji. Daia utrpěl zdrcující porážku a uprchl v přestrojení za otroka. Usadil se v Tarsu, kde onemocněl a zemřel. Křesťanští autoři obviňují Daiu z hrubiánství, krutosti a opilství. Z chlípnosti, protože nezřízeně toužil po Galeriově manželce. Byl nevzdělaný proto oceňoval důležitost pohanské literatury a učenosti. Jistý projevem ocenění jeho charakteru je to, že příbuzní Galeria a Severa II. žili raději pod jeho vládou než vládou Licinia, který je pak dal povraždit. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Maximinus I. Daia, římský císař, byl synem Galeriovy sestry. Galerius mu pomohl vybudovat si kariéru v armádě, završenou hodností vojenského tribuna a, a přijal ho za vlastního syna.

Když se v roce 305 Diocletianus a Maximianus vzdali trůnu, byl Daia povýšen na Caesara a oděn Diocletianem do stejného purpurového roucha, které předtím nosil sám. Přijal jméno Gaius Galerius Valerius Maximinus.. Svou velmi mladou dceru zasnoubil s Galeriovým synem Candidianem. Byla mu přenechána správa nejvýchodnější provincie a Egypta.

Daia pokračoval v pronásledování křesťanů, které začal Diocletianus, a to velmi tvrdě.

Jeho první edikt z roku 306 vyzval správce provincií, aby trvali na tom, že každý muž, žena i dítě bude přinášet pohanským bohům oběti. Daia osobně na vše dohlížel. V roce 309 znovu zaútočil,s nebývalou krutostí zahájil tažení proti křesťanským věřícím. Každý, včetně kojenců, se musel účastnit veřejných obřadů obětování a jíst maso obětních zvířat, jejichž krví se muselo pokropit vše, co se na tržištích prodávalo.

Daia doufal, že získá v roce 308 na jednání v Carnuntu, titul Augusta. Jeho strýc Galerius s tím však nesouhlasil a místo něho povýšil do této hodnosti svého vojenského druha Licinia. Daia se stejně jako Konstantin ohradil, že je Galerius obešel a ten se snažil je uchlácholit vymyšleným titulem „ Synové Augustů“. Daia usmíření odmítl a v roce 310 se dal sám prohlásit Augustem svými vojáky.

Galerius musel souhlasit a rok na to zemřel. Tak získal Daia proti Liciniovi výhodu, když obsadil Malou Asii a vydal se na severozápad až k thráckému Bosporu. Licinius stál proti němu na druhém břehu úžiny, ale nakonec se oba rozhodli složit zbraně a dočasně vymezit svá území na stávající základně.

Oba panovníci se snažili diplomaticky si získat podporu mezi dalšími uchazeči o trůn. Daia zahájil novou fázi své náboženské politiky. Ta ale neznamenala změkčení přístupu ke křesťanům. Daia zvolil poněkud pozitivnější plán: snažil se křesťanství vyrovnat, dokonce je předčil vytvořením nové, reorganizované pohanské církve.
Konstantin zvítězil nad Maxentiem a hned druhý den po bitvě Daiu upozornil, že veškeré utiskování křesťanů musí přestat. Ten neochotně vyhověl a nařídil místodržícím nevynucovat uctívání olympských bohů násilím.

Na přelomu let 312 a 313 byla ve východních krajích, které Daia spravoval, špatná úroda. Nastal hladomor a rozšířily se epidemie. Daia musel vyslat vojsko proti drancujícím loupeživým bandám a potlačit povstání Arménů, kteří se vzbouřili proti jeho usilovné snaze vnutit jim uctívání pohanských bohů.

Když nemohl Daia zkřížit plány Konstantinovi, byl odhodlán udeřit aspoň na svého druhého soka Licinia. Věděl, že Konstantin nemůže přijít Liciniovi na pomoc, bojoval daleko v Germánii. 1 května došlo tedy k boji. Daia utrpěl zdrcující porážku a uprchl v přestrojení za otroka. Usadil se v Tarsu, kde onemocněl a zemřel.

Křesťanští autoři obviňují Daiu z hrubiánství, krutosti a opilství. Z chlípnosti, protože nezřízeně toužil po Galeriově manželce. Byl nevzdělaný proto oceňoval důležitost pohanské literatury a učenosti. Jistý projevem ocenění jeho charakteru je to, že příbuzní Galeria a Severa II. žili raději pod jeho vládou než vládou Licinia, který je pak dal povraždit.