zavřít
Maximinus I.

římský císař

Narození:
172 ,přidej místo narození
Úmrtí:
10. 5. 238  ve věku 66 let,  Emony  †
Znamení:
-
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

0 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Maximinus I. / Galius Julius Verus/, římský císař, se narodil v roce 172, ale tento údaj je nepravděpodobný – mělo by to být asi o deset let později. Maximinus byl synem gótského rolníka a jeho matka byla původem z kmene Alanů.Tento císař byl znám svou silou a mohutností, budoval jako první římský císař svou kariéru od začátku. Jeho hodnosti postupovaly velmi rychle vzhůru. S největší pravděpodobností už v roce 232 velel legii v Egyptě a brzy se stal správcem znovudobytí Mezopotámie. V roce 235 velel jednotce Panonských odvedenců, těch, kteří zavraždiliSevera Alexandra a jeho matku a udělili císařskou hodnost jemu. Dosavadní činnost Maximina ve srovnání s vojenskou neschopností jeho předchůdce Severa, svědčila v jeho prospěch. Senátoři byli nuceni jeho povýšení potvrdit, i když se velmi zdráhali, protože se s nim i nikdo neporadil. Nikdy Maximina nepokládali za sobě rovného. Tento panovník považoval za svůj nejdůležitější úkol válku v Germánii. Nejprve si ale musel poradit se dvěma vnitřními vzpourami, které ho ohrožovaly. Po těchto vzporách, kde se setkal s intrikami, zůstal Maximinus podezíravý a zahořklý. Odstranil všechny důstojníky senátorského stavu z armády a nahradil je profesionálními vojáky, které sám povýšil. Po zdolání těchto nepříjemností nový císař překročil Rýn a pronikl do Germánie. Drancováním a vypalováním vesnic donutil Germány a hlavně Alamany, kteří byli jeho nepřáteli, aby hledali útočiště v lesích a močálech. V bažinách došlo k velké bitvě, císaři voda sahala až po prsa, prokázal velkou odvahu a zasadil Germánům zdrcující porážku, i když jeho armáda utrpěla velké ztráty. Dočasně se tak podařilo nastolit mír. Maximinus přijal vítězný titul Germanicus Maximus a svému synovi Maximovi udělil hodnost Caesara a Předáka mládeže. Dal také razit mince jménem svým i své zemřelé zbožňované manželky Caecilie Pauliny. Maximinus se snažil posílit obranu hranic a nejspíš chtěl navázat na své vítězství dalšími operacemi za Rýnem. Tento plán ale musel opustit, hrozilo nebezpečí od kmenů na Dunaji. V zimě na přelomu let 235-6 strávil císař v Sirmiu, které se stalo významným vojenským centrem a poté vytáhl proti těmto nepřátelským kmenům do boje. Připojil ještě ke svým jménům tituly Sarmaticus Maximus a Dacicus Maximus. Na jaře roku 238 měl císař stále ještě hlavní stan v Sirmiu, když ho zastihla zpráva, že se proti němu vzbouřil místodržící v Africe Gordianus Africanus. Senát a většina císařství rebely podporovaly, ale za dvaadvacet dní byl Gordianus poražen. Nato však senát ustanovil dva nové císaře ze svého stavu, Balbina a Pupiena. Dal tak Maximinovi najevo, že je sním stále v otevřeném odporu. Když se císař dověděl o vzpouře Gordianů, rozhodl se pro rychlý vpád do Itálie. Po příjezdu zjistil, že město Emony je vyklizeno a zásoby odvezeny nebo zničeny. Odpor vzešel také z Aquileie a i když dal Maximinus postavit přes rozvodněnou řeku improvizovaný most, nepodařilo se mu dobýt město zvenčí. Došlo tak k velkým ztrátám a spolu s nedostatkem jídla pro vojáky a tvrdým zacházením s nevyhovujícími důstojníky vedly v císařském vojsku k celkovému poklesu kázně a morálky. Vojáci jedné legie, která měla důvod k nespokojenosti a neloajalitě, napadli 10. května 238 Maximina a jeho syna a zabili je. Jejich hlavy poslali s jezdeckým doprovodem do Říma. O Maximinovi se říkalo, že jeho tvář naháněla hrůzu, byl obří postavy, takže se mu nevyrovnal nikdo z řeckých zápasníků. Vládl velmi tvrdě, vzbuzoval strach a snažil se mírnou a zcela laskavou vládu ve všem přeměnit ve zběsilou tyranidu. Byl si vědom nevraživosti vůči sobě, protože jako první dosáhl tak vysokého postavení z chudých poměrů. Osobním založením i původem byl barbar. Maximinus byl dosáhl slávy, kdyby jeho vláda nebyla břemenem pro lid a poddané a nenaháněla jim strach. Senát Maximina velmi nenáviděl a on, jako člověk nevzdělaný, který stěží mluvil latinsky a měl malé pochopení pro tradiční vyšší třídu a střední vrstvy římské společnosti, jim to tvrdě oplácel. Během tří let, kdy byl císařem si nenašel čas aby navštívil hlavní město. Zámožné vrstvy obyvatelstva byly za jeho vlády vystaveny tlaku výběrčích daní a vojenských vyzvědačů a byly nuceny přispívat na ochranu císařství více, než kdy jindy. Maximinus byl velmi hamižný. Jeho tvrdé metody ale vycházely z realistického hodnocení stávajících poměrů. Císařství bylo v krizi. Zabránit úpadku říše vyžadovalo odlišný, bezohledný způsob myšlení a tak radikální metody mohl uplatnit jen nový typ císaře, který podřizoval vše potřebám vojáků. Maximinus nesouhlasil se shovívavým postojem svého předchůdce ke křesťanům, tvrdil, že nelze tolerovat vlivy, které by mohly zničit jeho úsilí sledující národní a vlastenecké cíle. Maximinus prokázal, že je velmi schopný velitel. Byl prvním z velkého počtu dunajských císařů, kteří vzešli z nejlepších bojovných národů římského impéria, kterým se v průběhu nadcházejících padesáti let podařilo zbavit císařství chaosu, i když tím velmi utrpěl hmotný blahobyt země. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Maximinus I. / Galius Julius Verus/, římský císař, se narodil v roce 172, ale tento údaj je nepravděpodobný – mělo by to být asi o deset let později.

Maximinus byl synem gótského rolníka a jeho matka byla původem z kmene Alanů.Tento císař byl znám svou silou a mohutností, budoval jako první římský císař svou kariéru od začátku. Jeho hodnosti postupovaly velmi rychle vzhůru. S největší pravděpodobností už v roce 232 velel legii v Egyptě a brzy se stal správcem znovudobytí Mezopotámie.

V roce 235 velel jednotce Panonských odvedenců, těch, kteří zavraždili

Chybí tu něco?…?

Doplnit