Ludvík I. Veliký , uherský a polský král byl synem Karla I. Roberta a Alžběty Lokýtkovny. Byl dvakrát ženatý: s dcerou českého krále Karla IV. Markétou a poté s Eliškou, dcerou bosenského bána.Vládl v letech 1342 -1382.

V roce 1370 se stal králem polským. Po jeho smrti tato personální unie skončila.
Ludvík prosadil přístup Uher k moři na úkor Benátek. Reformami z roku 1351 posílil moc šlechty, podporoval vzdělanost zakládáním klášterů a založením univerzity v Pécsi / Pětikostelí/ v roce 1367. Podporoval také rozvoj měst a tím i obchodu.

Z prvního manželství měl tento král dceru Kateřinu, která byla zasnoubena Ludvíku Orleánskému. Bohužel brzy zemřela. Z druhého manželství měl dcery Marii / manželka Zikmunda Lucemburského / a Hedviku / manželka Vladislava II. Jagiella Polského /.

V roce 1380 se Ludvík sešel ve Zvolenu s českým králem Václavem IV. a jednali o možnosti odstranění schizmatu a o společné politice vůči francouzskému dvoru.

Ludvík l. získal zpět svrchovanost nad Valašskem, ale marně v letech 1347 -1350 usiloval o dobytí Neapolska, kde byl zavražděn jeho mladší brat Ondřej.

Benátčanům vzal Ludvík opět Zadar a v roce 1365 uhájil Valašsko před dobytí Turky.

Po Ludvíkově smrti byla v Uhersku prohlášena královnou jeho dcera Marie Uherská, snoubenka Zikmunda Lucemburského, syna Karla IV. Polsku vládla Ludvíkova druhá dcera Hedvika Jadwiga