zavřít
Královna Žofie

královna

Narození:
1372 ,přidej místo narození
Úmrtí:
4. 11. 1428  ve věku 56 let  †
Znamení:
-
Výška:
přidej výšku
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

3 se líbí, 4 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Žofie zaujala místo po zemřelé Johaně Bavorské. Byla dcerou Jana Mnichovského. 23. prosince 1389 se Žofie provdala za ovdovělého Václava IV..Jejich sňatek neměl politický motiv. Uchvátila Václava svou krásou. Patřil do dynastie witelsbašské. Ke korunovaci Žofie došlo až 15. března 1400. Důvodem pozdější korunovace ,byly s největší pravděpodobností, neshody mezi členy lucemburského rodu, protože králův nový sňatek zmařil nástupnické naděje jeho nejbližších příbuzných. Katoličtí historikové tvrdí, že Václav IV. a Žofie měli časté neshody. Údajně za to mohla králova povaha. Podezíral Žofii z nevěry.Je možné, že jejím údajným milencem byl přední králův oblíbenec Jíra z Roztok, který byl v letech 1399 – 1400 hofmistrem královny. O Václavovi se říkalo, že se scházel s bývalou lazebnicí Zuzanou a to i po sňatku se Žofií. To se ale nezakládá na pravdě. Žofie byla častým terčem pomluv. Její krása, rychlé přivyknutí dvorskému životu i zábavám, to, že se při slavnostech nebránila tanci s cizími vyslanci, to vše se stalo podnětem k pomlouvačným dohadům a smyšlenkám. I přes to lze pokládat Václavovo druhé manželství za šťastné. Ještě před svou korunovací získala Žofie města. Jejím předním věnným městem byl Hradec Králové. Žofie měla ekonomický smysl, své jmění dobře spravovala. Byla velmi oddána Janu Husovi. Když byl v roce 1410 za sporu o Viklefovy knihy, vydán zákaz kázní na soukromých místech, včetně betlémské kaple, byl dán Hus do klatby. Vliv Žofie je patrný ze zářijových listů, které poslal král Václav papeži Janovi XXIII. i kardinálskému kolegiu za zrušení ukvapeného rozsudku proti Viklefovým knihám i proti svobodě slova božího. Žofie k nim přidala i listy vlastní, v nichž prohlašuje Betlémskou kapli za velmi užitečnou pro ni i pro ostatní Čechy.Přimlouvá se v nich za to, aby Hus nemusel být přítomen u kardinálského soudu. Byla si vědoma, jaké je nebezpečí těchto sporů. Prohlásila, že nepostará-li se Řím o jejich urovnání, král i ona zajistí, aby se vše v dobré obrátilo Královna musela brát ohled na královu politiku, přesto své přesvědčení nezapřela. Podporovala Jana Husa, jak jen to bylo možné. Král Václav využil Žofiiných reprezentačních schopností a v květnu 1409 ji poslal do Bruselu s neteří Eliškou Zhořeleckou. Žofie měla být přítomna svatbě Elišky s Antonínem Brabanským. Je ale nepochopitelné, proč král nechal Žofii bez pomoci v její válce s Janem Krušinou z Lichtenberka v roce 1414. Žofie a Jan vedli spor o hrad Albrechtice, který sice patřil k Žofiině jmění, ale v roce 1402 byl králem věnován Janovi. V roce 1411 Žofie spor vyhrála, Krušina i jeho syn Hynek se proti ní postavili. Král Zikmund proto požádal Čeňka z Vartenberka o pomoc pro Žofii. Je velice divné, že královně musel pomoci Zikmund a ne její choť Václav. On měl svou ženu hájit a to hlavně proto, že spor zavinil svým podpisem. Vztah mezi manželi ochladl, i když dosavadní harmonie mezi nimi nezmizela. Od Husovi smrti se královna přiklonila k husitství. Byla to reakce proti rostoucí katolické útočnosti. V roce 1416 podali čeští katolíci kostnickému koncilu žaloby proti králi a královně. Královně bylo vytýkáno, že hájí Jana z Jesenice, na kterého byla stejně jako na Jana Husa, uvalena klatba, Dále jí vytýkali, že vyháněla ze svých statků a měst katolické faráře. Žofie a Václav se stali hlavními patrony českého kacířství. V roce 1418 přijel do Prahy její bratr Arnošt rozhodnut, sjednat nápravu. Žofie o to však nestála, řekla Arnoštovi, že chce ve své víře zemřít. Žofie se zdála papeži Martinovi daleko nebezpečnější než sám král. 20. února byla královna vyzvána, aby se do třiceti dnů dostavila do Hodonína, před soud papežského nuncia Fernanda z Luccy. U královny nastal tragický zlom jejího husitského přesvědčení, spojený se ztrátou důvěry zklamané husitské veřejnosti. Cizina i čeští katolíci Žofii nevěřili. Bylo naznačováno, že byla příčinou královy násilné smrti a že ve své zlobě podněcovala českou šlechtu k odboji proti Zikmundovi. Žofie k husitům dodržovala pouze blahovolnou neutralitu. Král Zikmund ji za své nepřítomnosti učinil vladařkou království. Na konci roku 1419, po čtyřech měsících strastného vladaření, složila Žofie v Brně svůj úřad. To byl začátek trapné závislosti na Zikmundovi, jehož průvod při zápase s husity poté provázela. Byla to taková čestná forma vězení, Zikmund nehodlal královnu propustit ze svého dohledu. Čtyřicetiletá Žofie zaujala tehdy své místo i jako případná nevěsta v Zikmundových politických plánech a to s polským králem Vladislavem Jagellonským. Žofiina závislost na Zikmundovi trvala i v roce 1422, kdy přesídlila do Prešpurku / Bratislava/. Její města i hrady zabrali husité. Co se týká důchodu, byla zcela odkázána na Zikmundovu dobrou vůli. Ten byl ale nespolehlivý a místo, aby jí důchod vyplácel, sám si od ní půjčoval. Žofie byla nucena prodat žactvo, aby měla z čeho žít. Její problémy byly přece jen nadsazené. Ví se, že k její bohaté pozůstalosti patřily obrazy, šperky, růžence, drahokamy, perly, zlato a stříbro aj. Královna Žofie zemřela 4.prosince 1428. Také po její smrti, při vyřizování pozůstalosti byl překážkou Zikmund. Její závěť nebyla vykonána a její přání pohřbít ji v rodinné hrobce v Bavorech, zůstalo nesplněno. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Žofie zaujala místo po zemřelé Johaně Bavorské. Byla dcerou Jana Mnichovského.
23. prosince 1389 se Žofie provdala za ovdovělého Václava IV..Jejich sňatek neměl politický motiv. Uchvátila Václava svou krásou. Patřil do dynastie witelsbašské.

Ke korunovaci Žofie došlo až 15. března 1400. Důvodem pozdější korunovace ,byly s největší pravděpodobností, neshody mezi členy lucemburského rodu, protože králův nový sňatek zmařil nástupnické naděje jeho nejbližších příbuzných.

Katoličtí historikové tvrdí, že Václav IV. a Žofie měli časté neshody. Údajně za to mohla králova povaha. Podezíral Žofii z nevěry.Je možné, že jejím údajným milencem byl přední králův oblíbenec Jíra z Roztok, který byl v letech 1399 – 1400 hofmistrem královny.

O Václavovi se říkalo, že se scházel s bývalou lazebnicí Zuzanou a to i po sňatku se Žofií. To se ale nezakládá na pravdě.

Žofie byla častým terčem pomluv. Její krása, rychlé přivyknutí dvorskému životu i zábavám, to, že se při slavnostech nebránila tanci s cizími vyslanci, to vše se stalo podnětem k pomlouvačným dohadům a smyšlenkám.

I přes to lze pokládat Václavovo druhé manželství za šťastné.

Ještě před svou korunovací získala Žofie města. Jejím předním věnným městem byl Hradec Králové. Žofie měla ekonomický smysl, své jmění dobře spravovala. Byla velmi oddána Janu Husovi. Když byl v roce 1410 za sporu o Viklefovy knihy, vydán zákaz kázní na soukromých místech, včetně betlémské kaple, byl dán Hus do klatby.

Vliv Žofie je patrný ze zářijových listů, které poslal král Václav papeži Janovi XXIII. i kardinálskému kolegiu za zrušení ukvapeného rozsudku proti Viklefovým knihám i proti svobodě slova božího. Žofie k nim přidala i listy vlastní, v nichž prohlašuje Betlémskou kapli za velmi užitečnou pro ni i pro ostatní Čechy.Přimlouvá se v nich za to, aby Hus nemusel být přítomen u kardinálského soudu. Byla si vědoma, jaké je nebezpečí těchto sporů. Prohlásila, že nepostará-li se Řím o jejich urovnání, král i ona zajistí, aby se vše v dobré obrátilo
Královna musela brát ohled na královu politiku, přesto své přesvědčení nezapřela.

Podporovala Jana Husa, jak jen to bylo možné.

Král Václav využil Žofiiných reprezentačních schopností a v květnu 1409 ji poslal do Bruselu s neteří Eliškou Zhořeleckou. Žofie měla být přítomna svatbě Elišky s Antonínem Brabanským.

Je ale nepochopitelné, proč král nechal Žofii bez pomoci v její válce s Janem Krušinou z Lichtenberka v roce 1414. Žofie a Jan vedli spor o hrad Albrechtice, který sice patřil k Žofiině jmění, ale v roce 1402 byl králem věnován Janovi. V roce 1411 Žofie spor vyhrála, Krušina i jeho syn Hynek se proti ní postavili. Král Zikmund proto požádal Čeňka z Vartenberka o pomoc pro Žofii. Je velice divné, že královně musel pomoci Zikmund a ne její choť Václav. On měl svou ženu hájit a to hlavně proto, že spor zavinil svým podpisem. Vztah mezi manželi ochladl, i když dosavadní harmonie mezi nimi nezmizela.

Od Husovi smrti se královna přiklonila k husitství. Byla to reakce proti rostoucí katolické útočnosti.

V roce 1416 podali čeští katolíci kostnickému koncilu žaloby proti králi a královně. Královně bylo vytýkáno, že hájí Jana z Jesenice, na kterého byla stejně jako na Jana Husa, uvalena klatba, Dále jí vytýkali, že vyháněla ze svých statků a měst katolické faráře.

Žofie a Václav se stali hlavními patrony českého kacířství. V roce 1418 přijel do Prahy její bratr Arnošt rozhodnut, sjednat nápravu. Žofie o to však nestála, řekla Arnoštovi, že chce ve své víře zemřít.

Žofie se zdála papeži Martinovi daleko nebezpečnější než sám král. 20. února byla královna vyzvána, aby se do třiceti dnů dostavila do Hodonína, před soud papežského nuncia Fernanda z Luccy. U královny nastal tragický zlom jejího husitského přesvědčení, spojený se ztrátou důvěry zklamané husitské veřejnosti. Cizina i čeští katolíci Žofii nevěřili. Bylo naznačováno, že byla příčinou královy násilné smrti a že ve své zlobě podněcovala českou šlechtu k odboji proti Zikmundovi. Žofie k husitům dodržovala pouze blahovolnou neutralitu. Král Zikmund ji za své nepřítomnosti učinil vladařkou království. Na konci roku 1419, po čtyřech měsících strastného vladaření, složila Žofie v Brně svůj úřad. To byl začátek trapné závislosti na Zikmundovi, jehož průvod při zápase s husity poté provázela. Byla to taková čestná forma vězení, Zikmund nehodlal královnu propustit ze svého dohledu.

Čtyřicetiletá Žofie zaujala tehdy své místo i jako případná nevěsta v Zikmundových politických plánech a to s polským králem Vladislavem Jagellonským.

Žofiina závislost na Zikmundovi trvala i v roce 1422, kdy přesídlila do Prešpurku / Bratislava/. Její města i hrady zabrali husité. Co se týká důchodu, byla zcela odkázána na Zikmundovu dobrou vůli. Ten byl ale nespolehlivý a místo, aby jí důchod vyplácel, sám si od ní půjčoval. Žofie byla nucena prodat žactvo, aby měla z čeho žít. Její problémy byly přece jen nadsazené. Ví se, že k její bohaté pozůstalosti patřily obrazy, šperky, růžence, drahokamy, perly, zlato a stříbro aj.

Královna Žofie zemřela 4.prosince 1428. Také po její smrti, při vyřizování pozůstalosti byl překážkou Zikmund. Její závěť nebyla vykonána a její přání pohřbít ji v rodinné hrobce v Bavorech, zůstalo nesplněno.

Hledáte také jako: Královna Žofieová
Rychlá navigace:novinky |diskuse