zavřít
Konstantin VII. Porfyrogennetos

byzantský císař

Narození:
18. 5. 905 ,přidej místo narození
Úmrtí:
9. 11. 959  ve věku 54 let  †
Znamení:
býk  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

1 se líbí, 0 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Konstantin VII. Porfyrogennetos (tzn. „v purpuru zrozený“) (18. května 905 – 9. listopadu 959) byl oficiálně byzantským císařem v letech 913–959. Učený císař se však více než vládnutí věnoval literární činnosti. Zpočátku za něj vládla regentská rada v čele s patriarchou Nikolaem Mystikem, v letech 920–944 jeho spolucísař a tchán Roman I. Lakapenos. Teprve po jeho smrti se Konstantin sám ujal vládních úkolů. Literární činnost: Konstantin VII. Porfyrogennetos se stal vůdčí osobností vzdělanců, kteří se věnovali encyklopedickým pracem. To znamená, že prováděli rozsáhlou excerpční činnnost, aby shromáždili z dosud napsaných děl souhrn poznatků potřebných pro výkon intelektuálních povolání i vládní praxi. Inicioval pořízení výpisků z řeckých historiků, od Herodota až po jeho dobu. Z těchto výpisků bylo sestaveno 53 encyklopedií (zachovalo se jen několik v neúplné podobě). Měly přinášet poučení politikům v oblasti státní správy, vojenství apod. (byly to např. Výpisky O poselstvích, O nástrahách ad.) Pořizovány byly také odborné encyklopedie, například zemědělská Geóponika zahrnula poznatky od antiky až po současnost (zemědělství považoval císař vedle vojenství a církve za velmi důležité pro chod státu). Konstantin osobně napsal několik spisů, jejichž základem byly jeho osobní zkušenosti a encyklopedická studia. Patří mezi ně oslavný životopis jeho děda Basileia I., dílo O ceremoniích a práce K synu Romanovi, známá pod latinským názvem De administrando imperio. Práce o ceremoniích měla sloužit k řádné správě říše – podle císaře bylo zárukou její stability zachovávání starých ceremonií. Myšlenka, že uchování tradic přispěje k velikosti říše a její řádné zprávě, zůstala živá až do 19. století. De administrando imperio obsahuje zprávy o zemích a národech sousedících s Byzancí. Vychází z tajných archivních dokumentů i zpráv císařských vyzvědačů a představuje praktickou encyklopedii zahraniční politiky. Obsahuje například zprávy o „Velké“ Moravě, pověst o třech synech knížete Svatopluka ad. Vnitropolitické poměry chtěl císař zachytit v díle O thematech, které však zůstalo ve fázi výpisků. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Konstantin VII. Porfyrogennetos (tzn. „v purpuru zrozený“) (18. května 905 – 9. listopadu 959) byl oficiálně byzantským císařem v letech 913–959. Učený císař se však více než vládnutí věnoval literární činnosti. Zpočátku za něj vládla regentská rada v čele s patriarchou Nikolaem Mystikem, v letech 920–944 jeho spolucísař a tchán Roman I. Lakapenos. Teprve po jeho smrti se Konstantin sám ujal vládních úkolů.

Literární činnost:
Konstantin VII. Porfyrogennetos se stal vůdčí osobností vzdělanců, kteří se věnovali encyklopedickým pracem. To znamená, že prováděli rozsáhlou excerpční činnnost, aby shromáždili z dosud napsaných děl souhrn poznatků potřebných pro výkon intelektuálních povolání i vládní praxi. Inicioval pořízení výpisků z řeckých historiků, od Herodota až po jeho dobu. Z těchto výpisků bylo sestaveno 53 encyklopedií (zachovalo se jen několik v neúplné podobě). Měly přinášet poučení politikům v oblasti státní správy, vojenství apod. (byly to např. Výpisky O poselstvích, O nástrahách ad.) Pořizovány byly také odborné encyklopedie, například zemědělská Geóponika zahrnula poznatky od antiky až po současnost (zemědělství považoval císař vedle vojenství a církve za velmi důležité pro chod státu).

Konstantin osobně napsal několik spisů, jejichž základem byly jeho osobní zkušenosti a encyklopedická studia. Patří mezi ně oslavný životopis jeho děda Basileia I., dílo O ceremoniích a práce K synu Romanovi, známá pod latinským názvem De administrando imperio. Práce o ceremoniích měla sloužit k řádné správě říše – podle císaře bylo zárukou její stability zachovávání starých ceremonií. Myšlenka, že uchování tradic přispěje k velikosti říše a její řádné zprávě, zůstala živá až do 19. století. De administrando imperio obsahuje zprávy o zemích a národech sousedících s Byzancí. Vychází z tajných archivních dokumentů i zpráv císařských vyzvědačů a představuje praktickou encyklopedii zahraniční politiky. Obsahuje například zprávy o „Velké“ Moravě, pověst o třech synech knížete Svatopluka ad. Vnitropolitické poměry chtěl císař zachytit v díle O thematech, které však zůstalo ve fázi výpisků.