Kazimír IV., litevský velkokníže a od roku 1447 polský král byl mladším bratrem Vladislava III. a druhorozeným synem Vladislava II.

Už od roku 1440 byl litevským velkoknížetem, ale za jeho nezletilosti vládla na Litvě bojarská rada. Králem polským byl korunován v Krakově v roce 1447.

Kazimírovou manželkou byla od roku 1454 sestra Ladislava Pohrobka Alžběta Habsburská .

V témže roce vydal Kazimír Statuta nieszawská, která rozšiřovala práva šlechty, mohli se scházet na zemských sněmech podle vlastní vůle a tak byla absolutní panovnická moc omezena.

Válka s Řádem německých rytířů, která probíhala v letech 1454 -1466, skončila mírem uzavřeným v Toruni: tím získalo Polsko Gdaňské Přímoří, Chelmiňsko a část Pruska.

Spory s Litevci vedly k tomu, že se řada krajů na Litvě poddala knížatům moskevským. V roce 1470 došlo k ujednání s českým králem Jiřím z Poděbrad o nástupnictví v Čechách.

Za vlády Kazimíra IV. došlo k rozkvětu polského hospodářství a kultury, vyšly také první tištěné knihy v Krakově. Blížila se polská renesance.

Polský král Kazimír IV. zemřel v roce 1492. Na trůn nastoupil jeho mladší syn Jan I. Olbracht.