Karel IV. Sličný byl francouzský král v letech 1322–1328 a zároveň poslední mužský člen přímé linie Kapetovců. Byl synem krále Filipa IV. Sličného (1285–1314) a Jany Navarrské († 2. dubna 1305). Jeho bratry byli králové Ludvík X. a Filip V., kteří Francii krátce spravovali před jeho nástupem na trůn.

Karel, který měl jako princ od r. 1314 titul hraběte z La Marche, udržoval po převzetí vlády mír s Anglií, upevňoval panovnickou moc a navázal úzké vztahy s českými Lucemburky. Jeho druhou manželkou se stala roku 1322 Marie Lucemburská, dcera císaře Jindřicha VII. Na jeho dvoře vyrůstal Václav, budoucí český král Karel IV.

K předním rádcům u dvora patřil v té době Karel z Valois, někdejší krátkodobý král aragonský, jehož syn Filip dosedl po smrti Karla IV. na francouzský trůn. Za Karla IV. rovněž vzniklo bourbonské dominium, když král udělil Ludvíkovi z Clermontu, členovi vedlejší větve Kapetovců, (své) hrabství La Marche a povolil mu užívat titul vévoda bourbonský.

V závěru vlády pomohl Karel své sestře Isabele svrhnout anglického krále Eduarda II. a dosadit k moci mladého Eduarda III. (syna Isabely a Eduarda II.). Když pak v únoru 1328 negramotný král Karel ve čtyřiatřiceti letech zemřel, zůstal francouzský trůn určitou dobu uprázdněný, protože královna Jana z Evreux (třetí Karlova manželka) byla těhotná – teprve když v dubnu porodila holčičku, rozběhly se přípravy na volbu nového panovníka naplno.