Jindřich byl nejoblíbenějším synem Kateřiny Medicejské a Jindřicha II. Francouzského z rodu Valois-Angoulême. Královskou korunu předpověděl Jindřichovi Nostradamus a jeho matka Kateřina Medicejská dělala vše proto, aby se věštba naplnila.

Roku 1573 byl zvolen polským králem, nebyl však v Polsku moc šťasten, jelikož miloval přepych a vesele rozpustilou náladu francouzského královského dvora. Přestože byl v Polsku zahrnován všemi poctami, nedržel v rukou faktickou moc, tu měla rada šlechticů. Roku 1574, když zemřel jeho bratr Karel IX., se mu uvolnil francouzský trůn, tajně tedy uprchl z Polska do své rodné milované Francie, kde byl korunován 13. února 1575. Rozhodný mladík, který byl donedávna hrdinou francouzského lidu. se ale změnil, jako král se ukázal být nerozhodným a nevycházelo mu nic, na co sáhl. Celé období jeho vlády bylo naplněno pokračujícími spory mezi Katolickou ligou a Hugenoty. Jindřich III. se dle vývoje situace stavěl chvíli na jednu a pak zase na druhou stranu sporů. Když se objevily náznaky, že se jej pokusí připravit o trůn jeho příbuzný, hlava Katolické ligy Jindřich I. de Guise, nechal jej Jindřich III. zavraždit. Nakonec byl i sám Jindřich III. zavražděn fanatickým katolickým mnichem Jacquesem Clémentem.

Vzhledem ke své homosexualitě nezanechal Jindřich žádné dědice. Na francouzský trůn tedy nastoupil Jindřich IV. Navarrský, manžel sestry Jindřicha III. Markéty, který pocházel z rodu Bourbounů