aromír († 4. listopadu 1035) byl český kníže v letech 1003, 1004 - 1012 a 1033 - 1034, syn Boleslava II. Pobožného a Emmy, bratr Boleslava III. Ryšavého a Oldřicha.

V roce 1001 prchli Jaromír s Oldřichem před krutostí jejich bratra, který dal z obavy o trůn Jaromíra vykastrovat, k bavorskému vévodovi Jindřichovi. Po smrti Vladivoje roku 1003 byl díky Jindřichově vojenské pomoci krátce dosazen na český knížecí stolec, brzy však musel prchnout před Boleslavem III. a Boleslavem Chrabrým. Teprve na podzim 1004 se mohl ujmout vlády, když s podporou Jindřicha II. byli z Čech vypuzeni Poláci. Jaromír přijal od římskoněmeckého krále Čechy v léno a v následujících letech podporoval Řiši v bojích s Boleslavem Chrabrým. Na jaře 1012 se zmocnil vlády v Čechách Oldřich, Jaromír utekl do Polska a poté do Říše. Když byl Oldřich r. 1033 obviněn císařem Konrádem z úkladů proti jeho osobě a sesazen, ustavilo říšské vojsko na podzim 1033 potřetí Jaromíra českým knížetem. Již na jaře příštího roku však byl Oldřich císařem propuštěn a byl mu navrácen knížecí titul. Jaromír byl na Oldřichův příkaz oslepen a uvězněn. Když na podzim Oldřich zemřel, stále žijící vykastrovaný a oslepený Jaromír se vzdal nároků na vládu a moc v Čechách získal Oldřichův syn Břetislav I. Roku 1035 byl bezmocný Jaromír zavražděn (probodnut na záchodě).