Jan Lucemburský

lucemburský hrabě, český král

Narození:
10. 8. 1296 , Lucembursko
Úmrtí:
26. 8. 1346  ve věku 50 let  †
Znamení:
lev  
Výška:
přidej výšku
Další údaje:
zobrazit národnost ...
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
německá
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

397 se líbí, 94 se nelíbí

Lucemburský hrabě, český král Jan Lucemburský se narodil 10.8.1296 v Lucembursku, jako jediný syn lucemburského hraběte a císaře Jindřicha VII. Pocházel z dynastie Lucemburků. Své dětství prožil v kultivovaném prostředí francouzského dvora v Paříži. V době , kdy byl jeho otec zvolen německým králem, byla mu českou šlechtou nabídnuta česká koruna a ruka princezny Elišky z rodu Přemyslovců, která byla poslední neprovdanou princeznou přemyslovskou. 1. září 1310 uzavřeli Jan s Eliškou sňatek. Měsíc na to odcestovali do Prahy. Zde je čekala pyšná, značně sebevědomá česká šlechta. Jan nevěděl. Jak se v tomto prostředí pohybovat. I když byl nadaný a vzdělaný, nedokázal se pohybovat v drsném prostředí. Stal se prvním českým panovníkem, kterému si šlechta dovolila předložit volební kapitulaci, ve které požadovali omezení panovníkovi moci. Jan ji sice potvrdil, ale ne v plné míře. Janovo vládnutí bylo v počátcích nejisté. Rádcové, kteří mu měli být nápomocni, vytvořili mezi ním a šlechtickými předáky, spory a to právě v době, kdy si k nim král potřeboval najít cestu. Po smrti otce byla Janova vládnoucí síla oslabena. Začal marně usilovat o německou korunu, nakonec se rozhodl podpořit krále Ludvíka IV.Bavora a s ním bojoval proti Habsburkům. V letech 1310 -19 bojoval Jan Lucemburský s českou šlechtou o větší moc ve státě. Šlechta se rozdělila na dvě skupiny. Jednu vedl Jindřich z Lipé, jehož cílem bylo vládnout králi i království, ale vydával se za králova příznivce. V čele druhé skupiny stál Vilém Zajíc z Valdeka , který byl důvěrníkem královny Elišky. Spory mezi Janem a šlechtou přerostly v otevřené povstání /1317-18/. Jan hledal pomoc u Ludvíka Bavora. Ten v dubnu 1318 zajistil smíření v Domažlicích.Rok na to povstal proti králi pražský patriciát. Jan Pražanům potvrdil starobylé privilegium, ale později vůdce vypověděl ze země a měšťanům udělil vysokou pokutu. Vztah Jana a Elišky Přemyslovny nabyl šťastný. Jejich povahy byly příliš rozdílné a také na politiku měli každý jiný názor. Manželství se v roce 1319 rozpadlo poté, co přišel na svět jejich druhorozený syn. Jan Elišku podezříval, že usiluje o vládu pro jejich prvorozeného syna Václava. Nemýlil se. Eliška se odstěhovala na hrad Loket, kam Jan násilím vnikl a odvezl odtud tři starší děti. Syna Václava, kterému byly tehdy tři roky,uvěznil a poté odvezl na francouzský dvůr, kde sám vyrůstal. Věděl, že Václav byl matkou vychováván k nenávisti k němu. Eliška se přestěhovala na Mělník. Porodila Janovi další tři děti – Jana Jindřicha a dcery dvojčata Annu a Elišku. Janova zklamání v manželství se neblaze promítlo v jeho dalším životě a ve vztahu k Čechám. Začal vést nespořádaný život, ženám nevěřil. Teprve jeho druhý sňatek /1334/ mu pomohl z krize. Vzal si Beatrix Bourbounskou. Narodil se jim syn Václav, který se stal později hrabětem z Lucemburku. Jan Lucemburský byl vynikající diplomat a statečný bojovník ve válečných konfliktech. Na slavnostech u dvora byl vítaným společníkem pro jeho šarm a kavalírství. Stinnou stránkou jeho vlády bylo že zvyšoval daně, aby měl peníze , zastavoval statky. Podařilo se mu získat pro českou korunu Chebsko, Budyšínsko, Zhořelecko v Horní Lužnici a větší část Slezska. Lidem se nelíbilo, že byl panovník stále na cestách a že v době jeho nepřítomnosti v zemi , vládla panská klika Jindřicha z Lipé. V roce 1333 byl Jan nucen přenechat vládu v Čechách synovi Václavovi / Karlovi/. V roce 1341 král ustanovil, že dědicem českého království může být pouze Karel a jeho potomci. I přes svou slepotu se Jan zúčastnil stoleté války na straně Francie. 11.7.1346 zvolil svého syna německým králem. Poté požádal francouzský král Jana o pomoc proti Angličanům. Jan s Karlem okamžitě odcestovali do Francie. Jan nechal Karla násilím odvézt z předem prohrané bitvy a sám si zde zvolil jistou smrt. Zemřel 26.8.1346. Zásluhy Jana Lucemburského: Za jeho vlády došlo v českém království k růstu mezinárodních vztahů. Získal pro českou korunu další území, včetně velké části Slezska. V celé Evropě byl Jan znám jako udatný rytíř, zúčastnil se mnoha bojů. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Lucemburský hrabě, český král Jan Lucemburský se narodil 10.8.1296 v Lucembursku, jako jediný syn lucemburského hraběte a císaře Jindřicha VII. Pocházel z dynastie Lucemburků.

Své dětství prožil v kultivovaném prostředí francouzského dvora v Paříži. V době , kdy byl jeho otec zvolen německým králem, byla mu českou šlechtou nabídnuta česká koruna a ruka princezny Elišky z rodu Přemyslovců, která byla poslední neprovdanou princeznou přemyslovskou.

1. září 1310 uzavřeli Jan s Eliškou sňatek. Měsíc na to odcestovali do Prahy. Zde je čekala pyšná, značně sebevědomá česká šlechta. Jan nevěděl. Jak se v tomto prostředí pohybovat. I když byl nadaný a vzdělaný, nedokázal se pohybovat v drsném prostředí. Stal se prvním českým panovníkem, kterému si šlechta dovolila předložit volební kapitulaci, ve které požadovali omezení panovníkovi moci. Jan ji sice potvrdil, ale ne v plné míře.

Janovo vládnutí bylo v počátcích nejisté. Rádcové, kteří mu měli být nápomocni, vytvořili mezi ním a šlechtickými předáky, spory a to právě v době, kdy si k nim král potřeboval najít cestu.

Po smrti otce byla Janova vládnoucí síla oslabena. Začal marně usilovat o německou korunu, nakonec se rozhodl podpořit krále Ludvíka IV.Bavora a s ním bojoval proti Habsburkům.

V letech 1310 -19 bojoval Jan Lucemburský s českou šlechtou o větší moc ve státě. Šlechta se rozdělila na dvě skupiny. Jednu vedl Jindřich z Lipé, jehož cílem bylo vládnout králi i království, ale vydával se za králova příznivce. V čele druhé skupiny stál Vilém Zajíc z Valdeka , který byl důvěrníkem královny Elišky.

Spory mezi Janem a šlechtou přerostly v otevřené povstání /1317-18/. Jan hledal pomoc u Ludvíka Bavora. Ten v dubnu 1318 zajistil smíření v Domažlicích.Rok na to povstal proti králi pražský patriciát. Jan Pražanům potvrdil starobylé privilegium, ale později vůdce vypověděl ze země a měšťanům udělil vysokou pokutu.

Vztah Jana a Elišky Přemyslovny nabyl šťastný. Jejich povahy byly příliš rozdílné a také na politiku měli každý jiný názor. Manželství se v roce 1319 rozpadlo poté, co přišel na svět jejich druhorozený syn.

Jan Elišku podezříval, že usiluje o vládu pro jejich prvorozeného syna Václava. Nemýlil se. Eliška se odstěhovala na hrad Loket, kam Jan násilím vnikl a odvezl odtud tři starší děti. Syna Václava, kterému byly tehdy tři roky,uvěznil a poté odvezl na francouzský dvůr, kde sám vyrůstal. Věděl, že Václav byl matkou vychováván k nenávisti k němu. Eliška se přestěhovala na Mělník. Porodila Janovi další tři děti – Jana Jindřicha a dcery dvojčata Annu a Elišku.

Janova zklamání v manželství se neblaze promítlo v jeho dalším životě a ve vztahu k Čechám. Začal vést nespořádaný život, ženám nevěřil. Teprve jeho druhý sňatek /1334/ mu pomohl z krize. Vzal si Beatrix Bourbounskou. Narodil se jim syn Václav, který se stal později hrabětem z Lucemburku.

Jan Lucemburský byl vynikající diplomat a statečný bojovník ve válečných konfliktech. Na slavnostech u dvora byl vítaným společníkem pro jeho šarm a kavalírství. Stinnou stránkou jeho vlády bylo že zvyšoval daně, aby měl peníze , zastavoval statky. Podařilo se mu získat pro českou korunu Chebsko, Budyšínsko, Zhořelecko v Horní Lužnici a větší část Slezska.

Lidem se nelíbilo, že byl panovník stále na cestách a že v době jeho nepřítomnosti v zemi , vládla panská klika Jindřicha z Lipé. V roce 1333 byl Jan nucen přenechat vládu v Čechách synovi Václavovi / Karlovi/. V roce 1341 král ustanovil, že dědicem českého království může být pouze Karel a jeho potomci.

I přes svou slepotu se Jan zúčastnil stoleté války na straně Francie. 11.7.1346 zvolil svého syna německým králem. Poté požádal francouzský král Jana o pomoc proti Angličanům. Jan s Karlem okamžitě odcestovali do Francie. Jan nechal Karla násilím odvézt z předem prohrané bitvy a sám si zde zvolil jistou smrt. Zemřel 26.8.1346.

Zásluhy Jana Lucemburského:
Za jeho vlády došlo v českém království k růstu mezinárodních vztahů. Získal pro českou korunu další území, včetně velké části Slezska. V celé Evropě byl Jan znám jako udatný rytíř, zúčastnil se mnoha bojů.

  • Hlas pro římského krále k 700. výročí narození Karla IV.

    Novinky, 15. 5. 2016 Historický film Hlas pro římského krále, který bude Česká televize vysílat v neděli večer, představuje slavného českého panovníka Karla IV. přezdívaného Otec vlasti jako mladého prince, který se postupně vymaňuje z vlivu svého otce Jana Lucemburského. Přitom se stává jeho zdatným oponentem, a dokonce i nebezpečným sokem římského krále Ludvíka Bavora. … více

  • Národní galerie hlásí ztrátu madony!

    Aha, 13. 12. 2015 Národní galerie musí vydat církvi obraz Madony z Veveří. Středověkou deskovou malbu, umístěnou v Anežském klášteře v Praze, nechal vytvořit okolo roku 1350 Jan Lucemburský. … více

  • Než skončí dějepisná vložka, domů se nejde. Ano, i to je jednání sněmovny

    Blesk, 29. 9. 2015 Z nenápadného opozičního návrhu v úterý večer vznikla vleklá sněmovní historická vsuvka. Hnutí Úsvit se podařilo protlačit prvním čtením návrh, aby se den sňatku Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského stal významným dnem. Poslanci předtím stačili prodebatovat, zda si podobnou poctu zaslouží i jiné historické postavy. … více