zavřít
Hadrianus

římský císař

Narození:
76 , Řím
Úmrtí:
10. 7. 138  ve věku 62 let,  Baia  †
Znamení:
-
Výška:
přidej výšku
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

12 se líbí, 1 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Hadrianus / Publius Aelius Hadrianus/, římský císař se narodil v roce 76 v Římě. Jeho rodina žila v Italice v provincii Baetica. Jeho otcem byl Publius Aelius Hadrianus Afer a matkou Domitia Paulina z Gad. Když otec zemřel, byl syn svěřen do péče dvou poručníků, Publia Acilia Attiana a budoucího císaře, bezdětného Traiana, v jehož rodině byl vychováván. Po vstupu do armády sloužil Hadrianus jako vojenský tribun legií. Po Traianově nástupu na trůn s ním odešel do Říma, kde se v roce 100 oženil s Vibií Sabinou, dcerou Traianovy neteře Matidie Augusty. Poté sloužil jako kvestor, důstojník ve štábu, velitel legie v první a prétor v druhé dánské válce. Stal se místodržitelem Dolní Panonie a v roce 108 konzulem, poté místodržícím Sýrie a v roce 117 byl jmenován podruhé do úřadu konzula s nástupem v dalším roce. Když Traianus zemřel, bylo oznámeno, že adoptoval Hadriana za svého syna a nástupce. Armáda Hadriana pozdravila jako císaře a senát musel učinit totéž. Hadrianus pronesl k senátu zdvořilý a taktní projev a požádal, aby jeho předchůdce byl prohlášen za boha. Poté se ale pustil svou vlastní cestou a jeho vojenská politika byla v přímém protikladu k tomu, co sledoval Traianus. Výbojné snahy jeho předchůdce vyčerpaly finanční i lidské zdroje říše, vzdal se proto Hadrianus vzniklých provincií a přenechal je klientským králům. Aby vše neprobíhalo hladce, objevily se náznaky nebezpečné vnitřní opozice proti Hadrianovu režimu. Hadrianus začal podnikat cesty po celé říši, stal se ze všech císařů největším cestovatelem. V letech 121-132 trávil spoustu času osobními návštěvami všech provincií, kde zjišťoval, jaké mají obyvatelé problémy, získával si při tom jejich důvěru a snažil se uspokojovat jejich potřeby a žádosti. Hadrianus dal razit zcela ojedinělé série mincí. Lišily se od sebe reliéfy, které formou personifikace zobrazovaly charakteristické rysy různých oblastí římského světa. Jednotlivé mince odkazují na jeho příjezd do různých center, zachycený náboženskými scénami obřadů obětování, nebo zdůrazňují jeho úlohu obnovitele provincií zvedajícího klečící postavu ženy. Hadrianus byl prvním panovníkem, který své země viděl jinak, než z čistě římského hlediska. Říše měla být živým organismem nejen ve svém středu, ale ve všech jejích částech, nejen pouhým souborem dobytých a porobených zemí, ale společenstvím, ve kterém každá jednotlivá oblast a národ si uchovávaly svou vlastní hrdou identitu. K soustavnému intenzivnímu sledování místních poměrů ho vedlo přání ukázat, že má porozumění pro potřeby jednotlivých provincií a že chce být pokládán za jejich obecný symbol a jejich rádce. Hadrianus byl odhodlán udržovat stálý, odborně podložený styk s armádami, které navštívil, aby měl jistotu, že jsou trvale ve stavu pohotovosti a maximální výkonnosti. Tyto armády se totiž musely nutně vyrovnat s neobvyklou situací. Jestliže se současná politika vyhýbala zahraniční expanzi, znamenalo to spoléhat na již existující hranice a to vyžadovalo podstatné posílení ochrany hranic. V důsledku toho se vojenský systém císařství více opíral o armády trvale umístěné na jeho hranicích, podél nichž se budovala mnohem účinnější obranná zařízení. Díky tomu, že se Hadrianus soustředil na obranu hranic, vznikala postupně stabilnější situace. Civilní osady se rozšiřovaly a zvyšovala se hospodářská prosperita. Úkoly nevojenského charakteru byly stále různorodější a rozsáhlejší. Starali se například o koně, podíleli se na rekvizicích šatstva, poskytovali ozbrojený doprovod při zásobování obilím, pracovali v kamenolomech, dohlíželi na skot. Vojákům věnoval Hadrianus neúnavnou pozornost. Trval na vojenské kázni, opakovaně své armády navštěvoval, organizoval cvičení a vojenské přehlídky, kterých se zúčastnil. Seznamoval se s životem vojáků, s jejich zvyklostmi, ubytováním a stravováním a tím u nich získal oblibu. Mezi mincemi vydanými na počest provincií byla i jedinečná série připomínající jednotlivě deset jeho hlavních armád, každou vybavil tím, co jí nejvíce charakterizovalo. V době Hadrianovy vlády se často nebojovalo. Na sklonku jeho života vypukla nebezpečná válka – židovské povstání. Hadriánův kosmopolitní světový názor židovskému separatismu nepřál. Založil v Jeruzalémě římskou kolonii a chrám- to vyvolalo mezi Židy velké rozhořčení. Trvalo tři roky, než se podařilo vzpouru zdolat. Metoda tvrdé ruky, kterou Hadrianus použil proti Židům pro něj nebyla typická. Jeho vláda se vyznačovala péčí a vstřícností. Hadrianus se také zajímal o právní stav země, pověřil proto vynikajícího afrického právníka, aby sestavil sbírku a přezkoumal celý sled výnosů, který každoročně volení prétoři po staletí vyhlašovali vždy při nástupu do svého jednoročního úřadu. Zveřejnění těchto výnosů pomohlo hlavně chudým, mohli se dozvědět o právní ochraně, na kterou měli nárok. Díky Hadrianovi vstoupilo římské právo do zlatého věku. Na druhé straně se jeho vláda chýlila ke konci, ve vztazích se senátem neustále narůstalo napětí, zčásti vlivem zhoršujícího se císařova zdravotního stavu. Trpěl tuberkulózu a vodnatelností a to se nepříznivě odráželo na jeho psychickém stavu. Vážným problémem se stalo následnictví, protože Hadrianus měl chladný vztah ke své ženě Vibii Sabině. Neměli spolu děti. V roce 136 přijal císař za syna bohatého senátora, třicátníka Lucia Ceionia Commoda, který byl od té doby znám jako Lucius Aelius Caesar. Toho Hadrianus ustanovil místodržitelem v Panonii a ten se měl stát jeho nástupcem. Lucius ale zemřel a měsíc na to Hadrianus adoptoval Antonia Piaa aby zajistil následnictví na delší dobu, požádal Antonia, aby i on adoptoval dva syny, Marka Aurelia a Lucia Vera. Hadrianus zemřel 10. července 138 v Baia. Byl pohřben v mauzoleu, které dal postavit v Římě a které je dodnes známo jako Andělský hrad. Hadrianus byl senátem prohlášen za boha. Hadrianus byl znalcem náboženských mystérií a zajímal se o astrologii a magii. Rád navštěvoval památky, miloval literaturu, byl dobrým malířem. Jeho zájem o uměleckou tvorbu dal podnět k celému novému směru, hadriánskému umění, který vycházel z řeckých zdrojů. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Hadrianus / Publius Aelius Hadrianus/, římský císař se narodil v roce 76 v Římě.
Jeho rodina žila v Italice v provincii Baetica. Jeho otcem byl Publius Aelius Hadrianus Afer a matkou Domitia Paulina z Gad. Když otec zemřel, byl syn svěřen do péče dvou poručníků, Publia Acilia Attiana a budoucího císaře, bezdětného Traiana, v jehož rodině byl vychováván.

Po vstupu do armády sloužil Hadrianus jako vojenský tribun legií. Po Traianově nástupu na trůn s ním odešel do Říma, kde se v roce 100 oženil s Vibií Sabinou, dcerou Traianovy neteře Matidie Augusty. Poté sloužil jako kvestor, důstojník ve štábu, velitel legie v první a prétor v druhé dánské válce. Stal se místodržitelem Dolní Panonie a v roce 108 konzulem, poté místodržícím Sýrie a v roce 117 byl jmenován podruhé do úřadu konzula s nástupem v dalším roce.

Když Traianus zemřel, bylo oznámeno, že adoptoval Hadriana za svého syna a nástupce. Armáda Hadriana pozdravila jako císaře a senát musel učinit totéž.

Hadrianus pronesl k senátu zdvořilý a taktní projev a požádal, aby jeho předchůdce byl prohlášen za boha. Poté se ale pustil svou vlastní cestou a jeho vojenská politika byla v přímém protikladu k tomu, co sledoval Traianus. Výbojné snahy jeho předchůdce vyčerpaly finanční i lidské zdroje říše, vzdal se proto Hadrianus vzniklých provincií a přenechal je klientským králům.

Aby vše neprobíhalo hladce, objevily se náznaky nebezpečné vnitřní opozice proti Hadrianovu režimu. Hadrianus začal podnikat cesty po celé říši, stal se ze všech císařů největším cestovatelem. V letech 121-132 trávil spoustu času osobními návštěvami všech provincií, kde zjišťoval, jaké mají obyvatelé problémy, získával si při tom jejich důvěru a snažil se uspokojovat jejich potřeby a žádosti.

Hadrianus dal razit zcela ojedinělé série mincí. Lišily se od sebe reliéfy, které formou personifikace zobrazovaly charakteristické rysy různých oblastí římského světa. Jednotlivé mince odkazují na jeho příjezd do různých center, zachycený náboženskými scénami obřadů obětování, nebo zdůrazňují jeho úlohu obnovitele provincií zvedajícího klečící postavu ženy.

Hadrianus byl prvním panovníkem, který své země viděl jinak, než z čistě římského hlediska. Říše měla být živým organismem nejen ve svém středu, ale ve všech jejích částech, nejen pouhým souborem dobytých a porobených zemí, ale společenstvím, ve kterém každá jednotlivá oblast a národ si uchovávaly svou vlastní hrdou identitu. K soustavnému intenzivnímu sledování místních poměrů ho vedlo přání ukázat, že má porozumění pro potřeby jednotlivých provincií a že chce být pokládán za jejich obecný symbol a jejich rádce.

Hadrianus byl odhodlán udržovat stálý, odborně podložený styk s armádami, které navštívil, aby měl jistotu, že jsou trvale ve stavu pohotovosti a maximální výkonnosti. Tyto armády se totiž musely nutně vyrovnat s neobvyklou situací. Jestliže se současná politika vyhýbala zahraniční expanzi, znamenalo to spoléhat na již existující hranice a to vyžadovalo podstatné posílení ochrany hranic. V důsledku toho se vojenský systém císařství více opíral o armády trvale umístěné na jeho hranicích, podél nichž se budovala mnohem účinnější obranná zařízení.

Díky tomu, že se Hadrianus soustředil na obranu hranic, vznikala postupně stabilnější situace. Civilní osady se rozšiřovaly a zvyšovala se hospodářská prosperita. Úkoly nevojenského charakteru byly stále různorodější a rozsáhlejší. Starali se například o koně, podíleli se na rekvizicích šatstva, poskytovali ozbrojený doprovod při zásobování obilím, pracovali v kamenolomech, dohlíželi na skot.
Vojákům věnoval Hadrianus neúnavnou pozornost. Trval na vojenské kázni, opakovaně své armády navštěvoval, organizoval cvičení a vojenské přehlídky, kterých se zúčastnil. Seznamoval se s životem vojáků, s jejich zvyklostmi, ubytováním a stravováním a tím u nich získal oblibu.

Mezi mincemi vydanými na počest provincií byla i jedinečná série připomínající jednotlivě deset jeho hlavních armád, každou vybavil tím, co jí nejvíce charakterizovalo.

V době Hadrianovy vlády se často nebojovalo. Na sklonku jeho života vypukla nebezpečná válka – židovské povstání. Hadriánův kosmopolitní světový názor židovskému separatismu nepřál. Založil v Jeruzalémě římskou kolonii a chrám- to vyvolalo mezi Židy velké rozhořčení. Trvalo tři roky, než se podařilo vzpouru zdolat. Metoda tvrdé ruky, kterou Hadrianus použil proti Židům pro něj nebyla typická. Jeho vláda se vyznačovala péčí a vstřícností.

Hadrianus se také zajímal o právní stav země, pověřil proto vynikajícího afrického právníka, aby sestavil sbírku a přezkoumal celý sled výnosů, který každoročně volení prétoři po staletí vyhlašovali vždy při nástupu do svého jednoročního úřadu. Zveřejnění těchto výnosů pomohlo hlavně chudým, mohli se dozvědět o právní ochraně, na kterou měli nárok.

Díky Hadrianovi vstoupilo římské právo do zlatého věku. Na druhé straně se jeho vláda chýlila ke konci, ve vztazích se senátem neustále narůstalo napětí, zčásti vlivem zhoršujícího se císařova zdravotního stavu. Trpěl tuberkulózu a vodnatelností a to se nepříznivě odráželo na jeho psychickém stavu.

Vážným problémem se stalo následnictví, protože Hadrianus měl chladný vztah ke své ženě Vibii Sabině. Neměli spolu děti. V roce 136 přijal císař za syna bohatého senátora, třicátníka Lucia Ceionia Commoda, který byl od té doby znám jako Lucius Aelius Caesar. Toho Hadrianus ustanovil místodržitelem v Panonii a ten se měl stát jeho nástupcem. Lucius ale zemřel a měsíc na to Hadrianus adoptoval Antonia Piaa aby zajistil následnictví na delší dobu, požádal Antonia, aby i on adoptoval dva syny, Marka Aurelia a Lucia Vera.

Hadrianus zemřel 10. července 138 v Baia. Byl pohřben v mauzoleu, které dal postavit v Římě a které je dodnes známo jako Andělský hrad. Hadrianus byl senátem prohlášen za boha.

Hadrianus byl znalcem náboženských mystérií a zajímal se o astrologii a magii. Rád navštěvoval památky, miloval literaturu, byl dobrým malířem. Jeho zájem o uměleckou tvorbu dal podnět k celému novému směru, hadriánskému umění, který vycházel z řeckých zdrojů.