Rakouský císař, český a uherský král František Josef l. se narodil 18.8.1830, jako syn Žofie Bavorské a Františka Karla.

Od mala byl vychováván svou ctižádostivou matkou jako císař. Pěstovala v něm pocit výjimečnosti, který ho dovadl k izolovanosti a autokratické sebedůvěře.
Za celý život si nenašel cestu ani ke svým sourozencům. Už jako třináctiletý nastoupil službu plukovníka v armádě.

František velmi brzy převzal vládu a tím se mu dostalo širšího vzdělání. Miloval kreslení, ale hudbě příliš nerozuměl. Jen jeden rok mu trvalo seznámení s právy a státovědou.

2.12.1848 se v Olomouci bratr jeho otce Ferdinand I. zřekl trůnu. Svěřil vládu osmnáctiletému Františku Josefu l. Ten během své vlády potlačil revoluci, obnovil velmocenské postavení Rakouska v italské a německé oblasti. Ve vnitřní politice odvolal ústavu, obnovil absolutistické zřízení a sám převzal vládu v roce 1852. Neměl ale dostatek politických zkušeností.

V průběhu krymské války /1854 – 1856/, si Rakousko znepřátelilo Rusko. Nesprávná kalkulace přivedla Františka Josefa do války s Francií a Sardinií / 1859/. František se jako vojevůdce příliš neosvědčil. Po několika porážkách mocensky vyklidil italskou oblast a nedokázal zabránit vzniku italského státu.

Po roce 1867 se monarchie rozdělila na dvě části. Měla dvě hlavní města, dva parlamenty, složitý systém společných a oddělených ministerstev.

František Josef l. bránil až do své smrti další federalizace říše, dodržoval ústavu a vyrovnání.
V roce 60. výročí císařova nástupu na trůn došlo k anexi Bosny a Hercegoviny , která vyvolala mezinárodní krizi. Šest let na to vypukla první světová válka.

František Josef l. měl s Alžbětou Bavorskou čtyři děti: Žofii,Giselu, Rudolfa a Marii Valérii.
I když svou ženu František miloval, jejich vztah jim kazila jeho matka Žofie, extravagance Alžběty a hlavně jeho citový chlad.

František Josef l. zemřel po 68 letech vlády 21.11.1916. Byl pohřben v kapucínské kapli ve Vídni.