Ferdinand l., římský císař, český a uherský král, se narodil 10.3.1503, jako mladší syn kastilského krále a burgundského vévody Filipa Sličného a Johanny, dědičky španělského trůnu.
Leopold vyrůstal ve Španělsku na dvoře svého děda Ferdinanda Aragonského. Jeho druhý děd Habsburk císař Maxmilián l., uzavřel v roce 1515 smlouvu o sňatku, s českým a uherským králem Vladislavem Jagellonským. Ve smlouvě byla Ferdinandovi určena za manželku Vladislavova dcera Anna.

Když v roce 1519 Maxmilián zemřel, Ferdinand a jeho starší bratr Karel museli řešit otázku nástupnictví v rakouských zemích a na císařském trůnu. Karel, který byl od roku 1516 španělským králem, byl v roce 1519 zvolen pod jménem Karel V., římským císařem.

Ferdinand vládl v rakouských rodových zemích a v habsburských državách v Alsasku. Když zemřel jeho švagr Ludvík Jagelonský, usiloval Ferdinand o českou a uherskou korunu.
23.10.1526 byl zvolen českým králem a 24.2.1527 byl korunován. Jako manžel dcery Vladislava Jagellonského se však musel vzdát snahy získat korunu dědickým právem. Čeští stavové trvali na volbě na český trůn.

O trůn uherský musel Ferdinand bojovat s protikrálem sedmihradským vévodou Janem Zapolským, který získal trůn o měsíc dříve. Zapolského podporovala osmanská říše. František byl korunován uherským králem v listopadu 1527 a vládu si udržel také v západních Uhrách, v Chorvatsku a dnešním Slovensku. Založil podunajskou monarchii rakouských Habsburků a to spojením rodových rakouských držav s českými zeměmi a s Uhrami. Tento státní útvar přetrval až do roku 1918.

V roce 1531 byl Ferdinand zvolen římským králem a tím se stal nástupcem svého bratra na císařský trůn. Ten obsadil 5.1.1531 a korunován byl v Cáchách 11.1.1531. Karel dlouho váhal, zda má římský a španělský trůn ponechat svým potomkům, nebo ho oddělit.

Ferdinand l. vládl téměř čtyřicet let. Během této doby se snažil posílit centrální správy soustátí a zvýšení panovnické moci na úkor stavovských obcí jednotlivých zemí. Propagoval absolutistický program, nepočítal s tradicí dosavadní samostatnosti českého státu a Uher. Odpor stavovských obcí byl obrovský, to Ferdinand podcenil. Jeho absolutistické panování vedlo v Čechách ke vzrůstu stavovské opozice, její odboj proti panovníkovi vypukl v roce 1547. Ferdinand zvítězil. Zemská správa byla poté podřízena jeho druhorozenému synovi Ferdinandu Tyrolskému.

Ferdinand l. měl s Annou Jagellonskou patnáct dětí: Alžbětu, Annu, Marii, Magdalénu, Kateřinu, Eleonoru, Markétu, Barboru, Varšilu, Helenu, Janu, Maxmiliána – budoucího císaře, Ferdinanda, Jana, Karla.

Ferdinand l. zemřel 25.7.1564 ve věku jednašedesáti let. Byl pochován vedle své ženy a syna Maxmiliána ll. v Svatovítské katedrále v Praze.