Eliška Zhořelecká, lucemburská vévodkyně, se narodila v listopadu 1390, jako dcera vévody Jana Zhořeleckého, syna Karla IV., a švédské princezny Richardis Meklenburské. Pocházela z rodu Lucemburků.

Království Elišce odkázal v roce 1411 její strýc Zikmund Lucemburský.

Eliška se 16. července 1409 provdala v Bruselu za Antonína Brabantského a porodila mu dvě děti: syna Viléma a dceru neznámého jména narozenou v roce 1412. Antonín Brabantský Elišku chránil před lucemburskou šlechtou. Zemřel v bitvě v roce 1415.

V roce 1416 se začalo mluvit o možném sňatku Elišky a Vladislavem II. Jagellem. Vladislav příliš nadšený nebyl a Eliška se vdávat nechtěla. Nakonec se přece jen provdala za Jana II. Bavorského. Spolu neměli žádné děti a v roce 1425 Jan zemřel.

Vdova Eliška se topila v dluzích. V roce 1441 uzavřela dohodu s burgundským vévodou Filipem III. Dobrým. Tato smlouva ho opravňovala okamžitě převzít správu Lucemburska a po Eliščině smrti získat vévodství. Filip s dohodou souhlasil, ale dva roky po této domluvě, na Eliščino území zaútočil a získal ho hned. Eliška byla ze země vypovězena. Zemřela 2. srpna 1451.