zavřít
Constantius II.

římský císař

Narození:
317 , Illyrik
Úmrtí:
361  ve věku 44 let,  Kilikie  †
Znamení:
-
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

1 se líbí, 1 se nelíbí

ODEBÍRAT NOVINKY O TÉTO OSOBNOSTI

Constantius II. / Flavius Julius Constantius/, římský císař, se narodil v roce 317 v Illyriku jako třetí syn Konstantina Velikého a druhý syn císařovny Fausty. V roce 324 byl prohlášen Caesarem. Z jeho podnětu došlo k vyvraždění příbuzných po smrti jeho otce v roce 337. Při dělení říše mezi něho a jeho dva bratry dostal Constantius II. východní říši, i když Konstantinopoli / Cařihrad/ spadala dočasně pod správu Constanta I. Perský král Šápur II. Veliký porušil mír uzavřený před čtyřiceti lety. Boj, který následoval, měl trvat dvacet šest let. Constantus II. nevedl válku s mimořádnou vervou, Šápur třikrát bez úspěchu oblehl město Nisibis. Na východě se objevily nové nepřátelské kmeny Šápur musel odtáhnout a pět let proti nim podnikal válečné výpravy. V té době se Constantius II. stal jediným římským císařem. Vedla k tomu ale dlouhá cesta. Jeho mladší bratr Constans I. svrhl v roce 340 jejich staršího bratra Constantina II. a sám byl v roce 380 zabit uzurpátorem Magnetiem. Podunajské legie se nemohly rozhodnout, mají-li podporovat Constantia II. nebo Magnentia. Nakonec jako Augusta pozdravili jejich panonského velitele pěchoty Vetrania. Ten zpočátku přijímal Magnetiovu snahu o sblížení, později ale vyhlásil loajalitu Constantiovi II. Předal mu svá vojska a stáhl se do čestného ústraní do města Prusa. Magnetius utrpěl v roce 351 těžkou porážku od Constanstia II. a o dva roky později spáchal sebevraždu. Constantius II. jmenoval Caesarem svého šestadvacetiletého bratrance Constantia Galla a oženil ho se svou starší sestrou Constantiou Augustou. Bratranec používal při správě země bezohledné a tyranské metody, proto si ho Constanius povolal do Mediolanu / Milán/, aby se k tomu vyjádřil. Cestou na západ byl zatčen, postaven před soud, odsouzen a popraven. Constantius se také musel vypořádat s franským vůdcem Silanem, který si ve městě Polonia Agrippinensium / Kolín nad Rýnem/ uzurpoval titul Augustaus. Byl zavražděn, ale město stejně vydrancovali Germáni z druhého břehu Rýna. Constantius II. pověřil Galova nevlastního bratra Juliana / budoucího císaře/, aby situaci vyřešil. Poté ho prohlásil Caesarem a dal mu svou mladší sestru Helenu za manželku. Julianus podnikl na západě několik úspěšných tažení a Constantius navštívil Řím. Byl pozdraven provoláním slávy, ale to ho neohromilo. Dával na odiv svou nehybnost, upíral zrak přímo před sebe, neohlížel se doprava, ani doleva. Za celou svou vládu nepřibral nikdy do svého vozu za spoluúčastníka svého konzulátu žádného člověka bez vladařské moci. Po návštěvě Říma napadl Constantius II. Sarmaty, Sueby a Kvády na Dunaji. Poté byl povolán zpět na východ, kde perský král Šápur II. vtrhl do bojů s Římany. Cpnstantius poprosil Juliana o posily. Jeho vojáci ale nebyli ochotni vyhovět. Měl podezření, že žádost o jejich pomoc je ze závisti motivována přáním oslabit jejich oblíbeného vůdce. Proto provolali Juliana Augustem a on titul přijal. Constantius chtěl zrádného bratrance svrhnout a vydal se na západ. V zimě 361 dorazil do Kilikie kde ho postihla horečka a v Mopsucrene / Durak?/ a zde zemřel. Constantius se zajímal o teologické otázky a dal křesťanskému císařství nová náboženský směr svou podporou arianismu, nauky, se kterou vystoupil alexandrijský kněz Arius a kterou dále šířili jeho přívrženci, zastávající řecké filozofické názory. Constantius bažil po vědomostech. Pro chabé nadání byl odrazován od rétoriky a přešel k veršování. Vedl prostý s střídmý život, omezoval se v jídle a pití, téměř nemarodil. Vyznal se v jízdě na koni, v metání oštěpu a v přesné lukostřelbě. V ostatních věcech byl průměrným císařem. Když ale zavětřil jen náznak toho, že někdo usiluje o vládu, uplatňoval právo i bezpráví a snadno překonával nelidskost Caligulovu, Domitianovu i Commodovu. Jejich ukrutnost napodobil hned na počátku své vlády, když dal z kořene vyhubit všechny, kdo s ním byli pokrevně a rodově spřízněni. Velmi trestal ty, kteří znevažovali a uráželi majestát a prodlužoval jejich umírání. Byl strohý, plný hněvu a podezíravý. Constantius byl snědý, měl měkké vlasy a neustále oholené tváře. Od krku po rozkrok byl dlouhý, ale měl velmi krátké a křivé nohy. Možná proto vynikal ve skocích a cvalu. Svůj těsný příbytek dal obehnat hlubokým příkopem se skládacím mostem, jehož prkna i kolíky brával s sebou, když šel spát. …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Constantius II. / Flavius Julius Constantius/, římský císař, se narodil v roce 317 v Illyriku jako třetí syn Konstantina Velikého a druhý syn císařovny Fausty.

V roce 324 byl prohlášen Caesarem. Z jeho podnětu došlo k vyvraždění příbuzných po smrti jeho otce v roce 337.

Při dělení říše mezi něho a jeho dva bratry dostal Constantius II. východní říši, i když Konstantinopoli / Cařihrad/ spadala dočasně pod správu Constanta I.

Perský král Šápur II. Veliký porušil mír uzavřený před čtyřiceti lety. Boj, který následoval, měl trvat dvacet šest let.

Constantus II. nevedl válku s mimořádnou vervou, Šápur třikrát bez úspěchu oblehl město Nisibis.

Na východě se objevily nové nepřátelské kmeny Šápur musel odtáhnout a pět let proti nim podnikal válečné výpravy.

V té době se Constantius II. stal jediným římským císařem. Vedla k tomu ale dlouhá cesta. Jeho mladší bratr Constans I. svrhl v roce 340 jejich staršího bratra Constantina II. a sám byl v roce 380 zabit uzurpátorem Magnetiem. Podunajské legie se nemohly rozhodnout, mají-li podporovat Constantia II. nebo Magnentia. Nakonec jako Augusta pozdravili jejich panonského velitele pěchoty Vetrania. Ten zpočátku přijímal Magnetiovu snahu o sblížení, později ale vyhlásil loajalitu Constantiovi II. Předal mu svá vojska a stáhl se do čestného ústraní do města Prusa.

Magnetius utrpěl v roce 351 těžkou porážku od Constanstia II. a o dva roky později spáchal sebevraždu.

Constantius II. jmenoval Caesarem svého šestadvacetiletého bratrance Constantia Galla a oženil ho se svou starší sestrou Constantiou Augustou. Bratranec používal při správě země bezohledné a tyranské metody, proto si ho Constanius povolal do Mediolanu / Milán/, aby se k tomu vyjádřil. Cestou na západ byl zatčen, postaven před soud, odsouzen a popraven.

Constantius se také musel vypořádat s franským vůdcem Silanem, který si ve městě Polonia Agrippinensium / Kolín nad Rýnem/ uzurpoval titul Augustaus. Byl zavražděn, ale město stejně vydrancovali Germáni z druhého břehu Rýna.

Constantius II. pověřil Galova nevlastního bratra Juliana / budoucího císaře/, aby situaci vyřešil. Poté ho prohlásil Caesarem a dal mu svou mladší sestru Helenu za manželku.

Julianus podnikl na západě několik úspěšných tažení a Constantius navštívil Řím. Byl pozdraven provoláním slávy, ale to ho neohromilo. Dával na odiv svou nehybnost, upíral zrak přímo před sebe, neohlížel se doprava, ani doleva. Za celou svou vládu nepřibral nikdy do svého vozu za spoluúčastníka svého konzulátu žádného člověka bez vladařské moci.
Po návštěvě Říma napadl Constantius II. Sarmaty, Sueby a Kvády na Dunaji. Poté byl povolán zpět na východ, kde perský král Šápur II. vtrhl do bojů s Římany.

Cpnstantius poprosil Juliana o posily. Jeho vojáci ale nebyli ochotni vyhovět. Měl podezření, že žádost o jejich pomoc je ze závisti motivována přáním oslabit jejich oblíbeného vůdce. Proto provolali Juliana Augustem a on titul přijal. Constantius chtěl zrádného bratrance svrhnout a vydal se na západ. V zimě 361 dorazil do Kilikie kde ho postihla horečka a v Mopsucrene / Durak?/ a zde zemřel.

Constantius se zajímal o teologické otázky a dal křesťanskému císařství nová náboženský směr svou podporou arianismu, nauky, se kterou vystoupil alexandrijský kněz Arius a kterou dále šířili jeho přívrženci, zastávající řecké filozofické názory.
Constantius bažil po vědomostech. Pro chabé nadání byl odrazován od rétoriky a přešel k veršování.

Vedl prostý s střídmý život, omezoval se v jídle a pití, téměř nemarodil. Vyznal se v jízdě na koni, v metání oštěpu a v přesné lukostřelbě.

V ostatních věcech byl průměrným císařem. Když ale zavětřil jen náznak toho, že někdo usiluje o vládu, uplatňoval právo i bezpráví a snadno překonával nelidskost Caligulovu, Domitianovu i Commodovu. Jejich ukrutnost napodobil hned na počátku své vlády, když dal z kořene vyhubit všechny, kdo s ním byli pokrevně a rodově spřízněni. Velmi trestal ty, kteří znevažovali a uráželi majestát a prodlužoval jejich umírání. Byl strohý, plný hněvu a podezíravý.

Constantius byl snědý, měl měkké vlasy a neustále oholené tváře. Od krku po rozkrok byl dlouhý, ale měl velmi krátké a křivé nohy. Možná proto vynikal ve skocích a cvalu. Svůj těsný příbytek dal obehnat hlubokým příkopem se skládacím mostem, jehož prkna i kolíky brával s sebou, když šel spát.