Carausius / Mausaeus/, římský císař, pocházel z neurozené rodiny z Menapie. V roce 286 sehrál významnou úlohu při Maximianových válečných taženích proti bagaudům v Galii. Bylo mu svěřeno velení nad loďstvem v Lamanšském průlivu, kde měl moře vyčistit od franckých pirátů. Tohoto úkolu se výborně zhostil, ale padlo na něj podezření, že si nashromáždil rozsáhlou kořist a že peníze používá na výplaty pirátů, které zajal a zařadil do své flotily.

Maximianus se obával, že Carausius chystá povstání, proto dal příkaz ho zabít. Ten se o všem dověděl a dal se prohlásit v roce 287 Augustem. Své loďstvo přestěhoval do Británie, kde byl uvítán jako osvoboditel.

Maximianův pokus Carausia vytlačit nevyšel a to hlavně kvůli nezkušenosti lodivodů a nepříznivému počasí. Maximianus proto musel jeho nezávislou vládu prozatím uznat. Ten si dovedl poradit s bojovými národy, které ohrožovaly pobřeží a hranice Británie. Dal opravit mezery a porušené zdivo Hadrianova valu a nastolil výhodné vztahy s „ Pikty“. Doufal tak, že si tím získá přízeň Diocletiana i Maximiana. Převzal jejich jména Aurelius a Valerius a vydal mince na jejich počest s nápisem „ Carausius a jeho bratři“.

Carausius si ale oba panovníky spíše proti sobě postavil. Z jejich podnětu chystal západní Caesar Costantinus I. Chlorus útok, kterým chtěl jeho císařství srazit na kolena. Carausius byl poražen a byl zavražděn svým ministrem financí Allectem, který se sám prohlásil vládcem ostrovního království.

Carausiovo početné oběživo se razilo hlavně v Británii v Lindinou / Londýn/ a ještě alespoň v jednom dalším městě. Teorie o tom, že Carasius vydával peníze také ve dvou mincovnách v severní Galii, se nyní považuje za nepřijatelnou. První emise peněz obsahovala i mince lité z vysoce kvalitního stříbra, které se znovu objevily v hlavních ražbách císařství teprve po Diocletanově měnové reformě o několik let později. Carausius patrně razil tyto peníze pro nedostatek zlata a ukončil jejich vydávání po tom, kdy zlato bylo znovu dostupné.

Hlavním Carausiovým kladem byly jeho schopnosti admirálské, ale měl zřejmě i vlohy, jak získat pro svou věc širokou podporu. Nebyl ale natolik silný, aby mohl trvale vzdorovat centrálním císařům. Jeho odpadlý stát dlouho nevydržel. Nástupce Carausia, Allectus byl přemožen v roce 296 Constaninovým pretoriánským prefektem Asclepiodotem.