Antonín Novotný byl prezidentem Československa v letech 1957 až 1968.

A. Novotný pocházel z chudé rodiny, vyučil se strojním zámečníkem, poté pracoval jako dělník. Roku 1921 vstoupil do KSČ, kde prošel celou řadou funkcí (v pražské organizaci), v letech 1937–1938 působil jako tajemník KV KSČ v Hodoníně. Po zákazu komunistické strany (1938) pracoval jako dělník ve vysočanské Včele.

Za druhé světové války se podílel na ilegální činnosti KSČ, v r. 1941 byl zatčen a až do r. 1945 byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen.

V letech 1945–1951 byl vedoucím tajemníkem KV KSČ v Praze. V letech 1946–1968, byl členem ÚV KSČ. V r. 1951 se stal členem předsednictva ÚV KSČ a v r. 1953 se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ.

Dne 19. listopadu 1957 se stal prezidentem Československa, v době jeho vlády došlo k jakémusi uvolnění a k částečné rehabilitaci některých nespravedlivě odsouzených v 50. letech.

V roce 1960 13.–14. ledna na zasedání tehdejšího ÚV KSČ aktivně prosadil schválení nové ústavy a to tzv. socialistické. Krátce poté se sešlo Národní shromáždění, které dne 9. dubna schválilo novou územní organizaci státu. 5.–7. července na celostátní konferenci KSČ Novotný v hlavním projevu konstatoval „vítězství socialismu“ v ČSR. To byl sice nesmysl, ale dále 11. července Národní shromáždění schválilo novou ústavu tzv. socialistickou. Tím byla Československá republika změnena na Československou socialistickou republiku ČSSR i s novým státním znakem. Novotný byl pak prezidentem tohoto nového útvaru až do tzv. krize 28. března 1968, kdy byl nucen abdikovat a zcela odejít z politického života.

Jeho postoj ke Slovensku je často označován za problematický, jejich Matici slovenskou pomluvil, omezil 5.–7. července 1960 pravomoci Slovenské národní rady a pomocí dalších orgánů zrušil sbor pověřenců – národní orgán moci vládní a výkonné na Slovensku. Jeho práva byla daná ústavou z r. 1948.