Marie Amálie, mladší dcera císaře a krále Josefa l. a Amálie Vilémy Brunšvicko – Lu‘neburské, se narodila 22.10.1701. Patřila do dynastie Habsburků.

V šestnácti letech byla zasnoubena s následníkem trůnu Karlem Albrechtem, za kterého se 5.10.1722 provdala.

Snoubenci museli uznat pragmatickou sankci císaře Karla VI., podle které měla Marie Amálie jen velmi malou šanci na nástupnictví v případě vymření rodu po meči.

Marie Amálie se věnovala duchovnímu životu a podporovala katolickou církev.

S Karlem Albrechtem měla během třiadvacetiletého manželství 7 dětí. Na živu zůstala Marie Josefa Bavorská ( budoucí manželka Josefa II.) a tři další děti.

V roce 1740 Karel Vl. zemřel a manžel Marie Amálie si kladl nárok na část zemí habsburské monarchie. V roce 1741 proběhla válka o rakouské dědictví a Karel Albrecht se za podpory Francie zmocnil Čech a dal se v Praze zvolit českým králem. Rok poté začala vojska Marie Terezie okupovat Bavorsko.

Karel Albrecht byl zvolen římským císařem (pod jménem Karel VII.) a spolu s ním byla korunována i Marie Amálie.

Karel Albrecht zemřel v roce 1745 a Marie Amálie se snažila vyřešit konflikty. Svého syna Maxmiliána přemluvila k uzavření míru s Vídní a k rezignaci na velmocenskou politiku Bavorska.

Do konce života pobývala v mnichovské rezidenci a talm11.12.1756 zemřela a byla pohřbena.