Dcera císaře a krále Zikmunda Lucemburského a jeho druhé manželky Barbory, se narodila 28. února 1409. V raném dětství byla zaslíbena o dvanáct let staršímu rakouskému arcivévodovi Albrechtovi V., za kterého se v necelých třinácti letech provdala. Jelikož byla Alžběta jediným dítětem Zikmunda, stala se spolu s manželem jeho dědičkou. Zikmund Lucemburský prohlásil Albrechta za svého nástupce již roku 1423, kdy mu odevzdal do správy Moravu. Po Zikmundovi navíc Albrecht také zdědil nástupnictví v říši, díky čemuž byl roku 1438 korunován na třech místech - v lednu na krále uherského, v březnu na krále německého a v červnu na krále českého.

Během patnácti let se Alžbětě a Albrechtovi narodili tři děti, dcera Anna a Alžběta a syn Jiří, jenž však brzy po narození zemřel. Teprve krátce před Albrechtovou smrtí Alžběta znovu otěhotněla. Dítě se narodlo téměř tři měsíce po otcově smrti, a proto ke jménu Ladislav obdržel přídomek Pohrobek. Alžbětě se podařilo udržet všechny synovi nároky, dokonce pro jeho korunovaci nechala tajně odnést uherské korunovační klenoty a ještě ne tříměsíční Ladislav byl v květnu 1440 korunován svatoštěpánskou korunou. V roce 1441 se královna vdova vrátila do Čech, kde se na její stranu posléze potavila i vlivná skupina umírněné ultrakvistické šlechty v čele s Hynkem Ptáčkem z Pirkenšejna a pozdějším Ladislavovým zemským správcem Jiřím z Poděbrad. Nakonec se dokázala dohodnout i s arcivévodou Fridrichem, jenž byl po Albrechtově smrti zvolen králem v říši, a svěřila mu syna na výchovu.

Poté se velmi cíleně snažila - za pomoci uherských žoldnéřů - vybojovat zpět pro syna uherské království, zemřela však příliš brzy - již 19. prosince 1442 v Budíně.