Alžběta Báthory

hraběnka

Narození:
7. 8. 1560 , Nyirbáthor
Úmrtí:
21. 8. 1614  ve věku 54 let,  Čachtice  †
Znamení:
lev  
Výška:
přidej výšku
Váha:
přidej váhu
Barva očí:
přidej barvu očí
Barva vlasů:
přidej barvu vlasů
Postava:
přidej postavu
Národnost:
přidej národnost
Rasa:
přidej rasu
Náboženství:
přidej náboženství
Velikost bot:
přidej velikost bot
Velikost oblečení:
přidej velikost oblečení
Hodnotit:
Líbí Nelíbí

127 se líbí, 38 se nelíbí

Alžběta Báthory je považována za největší ženskou vražedkyni v dějinách lidstva. Řada autorů a badatelů ji připisuje až 650 případů vražd. Zřejmě ne zcela duševně zdravá Alžběta se podle pověstí koupala v krvi mladých dívek, aby omladila své tělo a duši. "Čachtická paní" Alžběta Báthory pocházela z velmi významného uherského rodu a ve svých 15 letech se provdala na zámku Vranov nad Topľou za hraběte Ference (Františka) Nádasdyho (1555-1604), který byl rovněž významnou uherskou osobností s rozsáhlým majetkem a velkým politickým vlivem. Na poměry tehdejší doby byla Alžběta velmi vzdělaná. Plynně hovořila a psala maďarsky, německy a latinsky.Číst a psát ji naučila její tchýně Uršula,u které přebývala po svém zasnoubení. Za dobu manželství porodila 5 dětí (dvě krátce po narození zemřely - Uršula a Andrej). Po smrti manžela v roce 1604 se hraběnka natrvalo usadila v Čachticích asi 6 km jihozápadně od Nového Města nad Váhom. K hradu patřil i zámek a sedmnáct obcí v okolí Nitry. O významu a zámožnosti obou rodů svědčí skutečnost, že svatba trvala několik týdnů za účasti 4.500 osob. Na svatbu ve Vranově nad Toplou byl dokonce pozván habsburský císař Maxmilián, avšak pro nemoc se omluvil. Přesto alespoň zaslal novomanželům drahé svatební dary. Na domnělé ukrutnosti páchané hraběnkou přišel 29. prosince 1610 palatin (zástupce krále a správce země Uherské) Jiří Thurzó. Navečer, zcela nečekaně vrhl platin s vojskem na zámek a v podzemních prostorách s nesnesitelným mrtvolným zápachem údajně našel umučenou mrtvou dívku. V dalších místnostech našel ještě dvě další zmučené, ale naštěstí žijící ženy. Hraběnka byla proto ihned uvězněna v podzemí hradu a její služebníci Jan Ujáry, zvaný Ficzko, Dorota Szentésová, Ilona Ió a Katarina Benecká byli převezeni do Bytče - sídla palatina Jiřího Thurza. Výslechy a zároveň 5 denní "bleskový soud" začal v Bytči 2. ledna 1611 a to bez účasti baronky, přestože opakovaně žádala o osobní účast na procesu. Možnost obhajoby ji Thurzó odepřel i přesto, že o spravedlivý proces žádali i další slovenští a maďarští šlechtici. Thurzó také zabránil, aby obvinění nebyli podrobeni obvyklému útrpnému právu (mučení), ač o to všichni soudci žádali. Žádal to i vyslanec krále Matyáše, který byl na proces vyslán. Jak tomuto tlaku Thurzó odolal není historikům zcela jasné. Je však samozřejmé, že všichni obvinění se snažili co nejvíce snížit svůj podíl na zločinech a vinu svalovali na nezúčastněnou hraběnku. Tělesně postižený a navíc slaboduchý Ján Ujáry přiznal, že pět žen pochoval v jedné jámě, dvě na zahradě a dvě, které zabila Dorota Szentésová na hřbitově. Ujáry také obvinil Alžbětu z pokusu o vraždu samotného uherského krále Matyáše (bratra Rudolfa II.) a palatina Thurza. Podle jeho výpovědi chtěla baronka krále a palatina otrávit jedem, který přimíchala do pečiva. Král s palatinem byli skutečně o Vánocích 1609 na zámku jejími hosty... Také věrohodnost svědeckých výpovědí byla problematická - mnozí o mučení a zvěrstvech údajně páchaných baronkou pouze slyšeli. Jedna svědkyně jménem Zuza před soudem uvedla, že ji jistý Jakub Szilvási řekl, že našel v hraběnčině truhlici seznam se jmény 610 dívek a že "tohle číslo čachtická paní vlastnoručně zapsala". Mohl to být ovšem také seznam poddaných, které si třeba neplnili nebo nemohli plnit řádně své povinnosti. Evangelický kazatel Ponický z Čachtic před soudem baronku navíc obvinil z kanibalismu. Žádný důkaz ovšem nepředložil. Mimo to také uvedl, že baronka chodívala v převtělení za kočku strašit lidi. Z výslechů obviněných a 13 svědků došla porota a soudci, vedeni Nejvyšším královským soudcem Teodorem Sirmiensisem ze Súľova a za aktivního dozoru Jiřího Thurza k závěru, že na hradě bylo mučeno a zavražděno 37 až 80 dívek. Za tyto činy byla Ilona Ió a Dorota Szentésová odsouzena k upálení na hranici. Ještě předtím měly být oběma ženám vytrhány katovými kleštěmi prsty… Jan Ujáry alias Ficzko byl odsouzen k smrti stětím a poté spálen společně s oběma ženami. Na rozdíl od žen mu nebyly trhány prsty. Rozsudek byl po vyhlášení okamžitě vykonán. Katarinu Beneckou soud pro nedostatek důkazů osvobodil. O 14 dnů později (24.ledna 1611) skončila na hranici také Eržika Majorová z Myjavy aniž by byla vyslýchána. Soudu stačilo, že o ni kolovaly v kraji zvěsti, že je spojena s ďáblem. Byla totiž bylinkářkou a údajně uměla léčit i jizvy po popáleninách. Ján Ujváry ji označil za nejkrutější ze všech. V rozsudku se o trestu pro Alžbětu Báthorymísto nenašlo. Byla zazděna v jedné místnosti čachtického hradu a v osamocení 28. srpna 1614 ve věku 54 let zemřela. Pochována byla v čachtickém kostele. Po její smrti se vyskytly spekulace, že byla otrávena. Mnozí historici zvláště z Maďarska předkládají argumenty, které ospravedlňují baronku Báthoryovou a samotný proces považují za vykonstruovaný s politickým pozadím. Alžbětin strýc Štěpán Báthory byl totiž v letech 1575 -1586 polským králem a úspěšným vojevůdcem ve válkách s Ruskem. Kromě této politicky významné osobnosti stál v době zatčení baronky v čele Sedmihradska její synovec, mladý a ambiciózní kníže Gabriel Báthory, kterého se Thurzó pokusil z čela knížectví odstranit. Palatin se také údajně chtěl zmocnit i barončina rozsáhlého majetku. Právní zvyklosti v této době umožňovaly konfiskaci majetku, pokud by se prokázal úmysl zavraždit krále. K tomu bylo ovšem třeba svědectví dalších nejméně 7 šlechticů... Baronka to při svých protestech dala najevo. Své zatčení označila jako rozsáhlé spiknutí, za kterým stojí Thurzó - bývalý spolubojovník jejího manžela. Zajímavé, leč neověřené je tvrzení, že palatinem nalezená umučená oběť na barončině panství byla exhumovaná dívka, která zemřela tři měsíce před tím, než Thurzó s vojskem vtrhl na panství. Nasvědčuje tomu mrtvolný zápach v podzemí zámku. Faktem zůstává, že dvě zachráněné dívky se stopami mučení nikdy před soudem nesvědčily. I přes tyto argumenty je nutné připustit, že Alžběta Báthoryová byla na své poddané velmi krutá a nelze vyloučit, že se přímo či nepřímo podílela na smrti některých svých poddaných. Obyvatelé ji skutečně nenáviděli. Zdi hradu opouštěla pouze se silně ozbrojenou stráží. Nutno ovšem podotknout, že krutost panstva nad poddanými byla tehdejší "dobová norma"… Jako nesmyslná byla prokázána legenda o tom, že se baronka koupala v krvi zavražděných dívek. Stejně tak byla prokázána neexistence smrtící panny, kterou měla Alžběta údajně používat. Thurzó i jeho vojáci žádnou takovou pannu nenašli. Navíc se legendy o panně objevily až po více než sto letech po její smrti. Nejčastěji diskutovanou otázkou v případě Alžběty Báthoryové je skutečný počet obětí. Jedinými, přesto velmi nespolehlivými zdroji jsou výslechy osob, které byli palatinem obviněny z ukrutností a vražd. Nespolehlivým zdrojem jsou především proto, že výslechy obviněných měly jediný cíl - přiznání se ke zločinům, ze kterých byli obviněni. K tomu účelu sloužili i jednostranně a účelově kladené otázky. Jistě není bez zajímavosti, že každý z vyšetřovaných uváděl jiný počet obětí, ač se na mučení podíleli společně. Podle historiků hájících baronku je počet obětí součtem všech jmen, která v procesu od každého obviněného padla. Přitom prý soudci nebrali v úvahu, že se některá jména u různých výpovědí opakovala. Podle sčítání soudem je počet obětí 37-80. Lze tedy s jistotou tvrdit, že baronce je přičítáno mnohem více obětí, než ji bylo - byť pochybně - prokázáno. V roce 1961 se skupina podvodníků rozhodla příběh "krvežíznivé baronky" využít ve svůj prospěch. Pod záminkou natočení filmu, ve kterém budou do všech rolích obsazeni občané Čachtic se nechali v městečku hostit a na otevřený účet v obchodě a restauraci odebírali alkohol a stravu. Filmová horečka mezi občany neznala mezí. Představitel Ficzka si dokonce nechal vytrhnout dva zdravé přední zuby, aby jeho filmová podoba vyzněla věrohodně. Čachtické ženy vybrané do rolí mučených dívek musely s režisérem při alkoholu ve vinných sklepích ponocovat, aby vypadaly s kruhy pod očima a ze sinalými obličeji před kamerou věrohodně. Při těchto "psychofyzických" přípravách hereček se často rozdivočil tak, že lidé měli vážné obavy o jeho zdraví... Do role Alžběty Báthoryové byla po "náročném" konkurzu obsazena svobodná učitelka místní školy. Režisér i kameraman, který točil veškeré, takřka naturalistické scény na prázdnou kameru byli ještě v průběhu "filmování" zatčeni... Případ podvodných filmařů se stal na léta vděčným tématem recesistů z řad bratislavských umělců, kteří s fantazií sobě vlastní vymýšleli nové a "zcela zaručené" pikantní historky o povahových vlastnostech nevinných Čachtičanů. Zajímavý pohled, jak to mohlo ve skutečnosti být dává režisér Juraj Jakubisko ve filmu Bathory (2008). …zobrazit celý životopis

Upravit životopis

Životopis

Alžběta Báthory je považována za největší ženskou vražedkyni v dějinách lidstva. Řada autorů a badatelů ji připisuje až 650 případů vražd. Zřejmě ne zcela duševně zdravá Alžběta se podle pověstí koupala v krvi mladých dívek, aby omladila své tělo a duši.

"Čachtická paní" Alžběta Báthory pocházela z velmi významného uherského rodu a ve svých 15 letech se provdala na zámku Vranov nad Topľou za hraběte Ference (Františka) Nádasdyho (1555-1604), který byl rovněž významnou uherskou osobností s rozsáhlým majetkem a velkým politickým vlivem. Na poměry tehdejší doby byla Alžběta velmi vzdělaná. Plynně hovořila a psala maďarsky, německy a latinsky.Číst a psát ji naučila její tchýně Uršula,u které přebývala po svém zasnoubení. Za dobu manželství porodila 5 dětí (dvě krátce po narození zemřely - Uršula a Andrej). Po smrti manžela v roce 1604 se hraběnka natrvalo usadila v Čachticích asi 6 km jihozápadně od Nového Města nad Váhom. K hradu patřil i zámek a sedmnáct obcí v okolí Nitry. O významu a zámožnosti obou rodů svědčí skutečnost, že svatba trvala několik týdnů za účasti 4.500 osob. Na svatbu ve Vranově nad Toplou byl dokonce pozván habsburský císař Maxmilián, avšak pro nemoc se omluvil. Přesto alespoň zaslal novomanželům drahé svatební dary.

Na domnělé ukrutnosti páchané hraběnkou přišel 29. prosince 1610 palatin (zástupce krále a správce země Uherské) Jiří Thurzó. Navečer, zcela nečekaně vrhl platin s vojskem na zámek a v podzemních prostorách s nesnesitelným mrtvolným zápachem údajně našel umučenou mrtvou dívku. V dalších místnostech našel ještě dvě další zmučené, ale naštěstí žijící ženy. Hraběnka byla proto ihned uvězněna v podzemí hradu a její služebníci Jan Ujáry, zvaný Ficzko, Dorota Szentésová, Ilona Ió a Katarina Benecká byli převezeni do Bytče - sídla palatina Jiřího Thurza.

Výslechy a zároveň 5 denní "bleskový soud" začal v Bytči 2. ledna 1611 a to bez účasti baronky, přestože opakovaně žádala o osobní účast na procesu. Možnost obhajoby ji Thurzó odepřel i přesto, že o spravedlivý proces žádali i další slovenští a maďarští šlechtici. Thurzó také zabránil, aby obvinění nebyli podrobeni obvyklému útrpnému právu (mučení), ač o to všichni soudci žádali. Žádal to i vyslanec krále Matyáše, který byl na proces vyslán. Jak tomuto tlaku Thurzó odolal není historikům zcela jasné. Je však samozřejmé, že všichni obvinění se snažili co nejvíce snížit svůj podíl na zločinech a vinu svalovali na nezúčastněnou hraběnku. Tělesně postižený a navíc slaboduchý Ján Ujáry přiznal, že pět žen pochoval v jedné jámě, dvě na zahradě a dvě, které zabila Dorota Szentésová na hřbitově. Ujáry také obvinil Alžbětu z pokusu o vraždu samotného uherského krále Matyáše (bratra Rudolfa II.) a palatina Thurza. Podle jeho výpovědi chtěla baronka krále a palatina otrávit jedem, který přimíchala do pečiva. Král s palatinem byli skutečně o Vánocích 1609 na zámku jejími hosty...

Také věrohodnost svědeckých výpovědí byla problematická - mnozí o mučení a zvěrstvech údajně páchaných baronkou pouze slyšeli. Jedna svědkyně jménem Zuza před soudem uvedla, že ji jistý Jakub Szilvási řekl, že našel v hraběnčině truhlici seznam se jmény 610 dívek a že "tohle číslo čachtická paní vlastnoručně zapsala". Mohl to být ovšem také seznam poddaných, které si třeba neplnili nebo nemohli plnit řádně své povinnosti. Evangelický kazatel Ponický z Čachtic před soudem baronku navíc obvinil z kanibalismu. Žádný důkaz ovšem nepředložil. Mimo to také uvedl, že baronka chodívala v převtělení za kočku strašit lidi.

Z výslechů obviněných a 13 svědků došla porota a soudci, vedeni Nejvyšším královským soudcem Teodorem Sirmiensisem ze Súľova a za aktivního dozoru Jiřího Thurza k závěru, že na hradě bylo mučeno a zavražděno 37 až 80 dívek. Za tyto činy byla Ilona Ió a Dorota Szentésová odsouzena k upálení na hranici. Ještě předtím měly být oběma ženám vytrhány katovými kleštěmi prsty… Jan Ujáry alias Ficzko byl odsouzen k smrti stětím a poté spálen společně s oběma ženami. Na rozdíl od žen mu nebyly trhány prsty. Rozsudek byl po vyhlášení okamžitě vykonán. Katarinu Beneckou soud pro nedostatek důkazů osvobodil. O 14 dnů později (24.ledna 1611) skončila na hranici také Eržika Majorová z Myjavy aniž by byla vyslýchána. Soudu stačilo, že o ni kolovaly v kraji zvěsti, že je spojena s ďáblem. Byla totiž bylinkářkou a údajně uměla léčit i jizvy po popáleninách. Ján Ujváry ji označil za nejkrutější ze všech. V rozsudku se o trestu pro Alžbětu Báthorymísto nenašlo. Byla zazděna v jedné místnosti čachtického hradu a v osamocení 28. srpna 1614 ve věku 54 let zemřela. Pochována byla v čachtickém kostele. Po její smrti se vyskytly spekulace, že byla otrávena.

Mnozí historici zvláště z Maďarska předkládají argumenty, které ospravedlňují baronku Báthoryovou a samotný proces považují za vykonstruovaný s politickým pozadím. Alžbětin strýc Štěpán Báthory byl totiž v letech 1575 -1586 polským králem a úspěšným vojevůdcem ve válkách s Ruskem. Kromě této politicky významné osobnosti stál v době zatčení baronky v čele Sedmihradska její synovec, mladý a ambiciózní kníže Gabriel Báthory, kterého se Thurzó pokusil z čela knížectví odstranit. Palatin se také údajně chtěl zmocnit i barončina rozsáhlého majetku. Právní zvyklosti v této době umožňovaly konfiskaci majetku, pokud by se prokázal úmysl zavraždit krále. K tomu bylo ovšem třeba svědectví dalších nejméně 7 šlechticů... Baronka to při svých protestech dala najevo. Své zatčení označila jako rozsáhlé spiknutí, za kterým stojí Thurzó - bývalý spolubojovník jejího manžela.

Zajímavé, leč neověřené je tvrzení, že palatinem nalezená umučená oběť na barončině panství byla exhumovaná dívka, která zemřela tři měsíce před tím, než Thurzó s vojskem vtrhl na panství. Nasvědčuje tomu mrtvolný zápach v podzemí zámku. Faktem zůstává, že dvě zachráněné dívky se stopami mučení nikdy před soudem nesvědčily. I přes tyto argumenty je nutné připustit, že Alžběta Báthoryová byla na své poddané velmi krutá a nelze vyloučit, že se přímo či nepřímo podílela na smrti některých svých poddaných. Obyvatelé ji skutečně nenáviděli. Zdi hradu opouštěla pouze se silně ozbrojenou stráží. Nutno ovšem podotknout, že krutost panstva nad poddanými byla tehdejší "dobová norma"… Jako nesmyslná byla prokázána legenda o tom, že se baronka koupala v krvi zavražděných dívek. Stejně tak byla prokázána neexistence smrtící panny, kterou měla Alžběta údajně používat. Thurzó i jeho vojáci žádnou takovou pannu nenašli. Navíc se legendy o panně objevily až po více než sto letech po její smrti.

Nejčastěji diskutovanou otázkou v případě Alžběty Báthoryové je skutečný počet obětí. Jedinými, přesto velmi nespolehlivými zdroji jsou výslechy osob, které byli palatinem obviněny z ukrutností a vražd. Nespolehlivým zdrojem jsou především proto, že výslechy obviněných měly jediný cíl - přiznání se ke zločinům, ze kterých byli obviněni. K tomu účelu sloužili i jednostranně a účelově kladené otázky. Jistě není bez zajímavosti, že každý z vyšetřovaných uváděl jiný počet obětí, ač se na mučení podíleli společně. Podle historiků hájících baronku je počet obětí součtem všech jmen, která v procesu od každého obviněného padla. Přitom prý soudci nebrali v úvahu, že se některá jména u různých výpovědí opakovala. Podle sčítání soudem je počet obětí 37-80. Lze tedy s jistotou tvrdit, že baronce je přičítáno mnohem více obětí, než ji bylo - byť pochybně - prokázáno.

V roce 1961 se skupina podvodníků rozhodla příběh "krvežíznivé baronky" využít ve svůj prospěch. Pod záminkou natočení filmu, ve kterém budou do všech rolích obsazeni občané Čachtic se nechali v městečku hostit a na otevřený účet v obchodě a restauraci odebírali alkohol a stravu. Filmová horečka mezi občany neznala mezí. Představitel Ficzka si dokonce nechal vytrhnout dva zdravé přední zuby, aby jeho filmová podoba vyzněla věrohodně. Čachtické ženy vybrané do rolí mučených dívek musely s režisérem při alkoholu ve vinných sklepích ponocovat, aby vypadaly s kruhy pod očima a ze sinalými obličeji před kamerou věrohodně. Při těchto "psychofyzických" přípravách hereček se často rozdivočil tak, že lidé měli vážné obavy o jeho zdraví... Do role Alžběty Báthoryové byla po "náročném" konkurzu obsazena svobodná učitelka místní školy. Režisér i kameraman, který točil veškeré, takřka naturalistické scény na prázdnou kameru byli ještě v průběhu "filmování" zatčeni... Případ podvodných filmařů se stal na léta vděčným tématem recesistů z řad bratislavských umělců, kteří s fantazií sobě vlastní vymýšleli nové a "zcela zaručené" pikantní historky o povahových vlastnostech nevinných Čachtičanů.

Zajímavý pohled, jak to mohlo ve skutečnosti být dává režisér Juraj Jakubisko ve filmu Bathory (2008).

Alžběta Báthory v Magazínu Osobnosti

  • Křehká sadistka mohla zavraždit až tři tisíce lidí

    Křehká sadistka mohla zavraždit až tři tisíce lidí

    19. 8. 2014 11:34 Neslavné prvenství a pozornost Guinessovy knihy rekordů si vysloužila uherská šlechtična Alžběta Báthoryová známá jako Čachtická paní. Byla totiž označena za největší vražedkyni historie, na kontě by mohla mít až tři tisíce obětí. Ve čtvrtek 21. srpna uplyne 400 let od její smrti.… více

  • Modelka ve vaně plné krve! Kdo je tu prase? A jde tu fakt jen o krásu, nebo si slečna dává žádanku do ústavu?

    Extra.cz, 19. 4. 2015 Maďarská hraběnka Alžběta Báthory se podle legendy koupala v krvi mladých panen. Od nepaměti je lidské krvi přisuzována magická moc. Právě se díváte na modelku, která nezabíjí nemluvňata ani panny, ale ke štěstí jí stačí prasečí krev. … více

  • Alice Bendová jako Čachtická paní: Omlazuje se vlastní krví!

    Aha, 20. 3. 2013 Ženy by udělaly cokoliv, aby byly věčně mladé a krásné. Už v 16. století se Alžběta Báthoryová přezdívaná Čachtická paní koupala v krvi mladých dívek s myšlenkou na trvalou krásu. A dámy podržte se, deník Aha! ví, jak opravdu krev využít ke zničení nechtěných vrásek! První vyvolená, která to vyzkoušela na vlastní kůži, je herečka Alice Bendová (39)! … více

  • Krvavá čachtická legenda se přestěhovala do Pardubic

    Novinky, 7. 9. 2010 Příběh čachtické Alžběty Báthoryové, jejíž sadistické sklony stály život pravděpodobně šesti stovek mladých dívek, a kvůli tomu počtu figuruje uherská velkomožná paní ze západního Slovenska v Guinnesově knize rekordů, se od 1. září hraje v pardubickém Východočeském divadle. … více

Hledáte také jako: Alžběta Báthoryová, Čachtická paní
Rychlá navigace:fotogalerie |novinky |diskuse