Abbás I. Veliký, perský panovník a diktátor, se narodil v roce 1571 jako nejmladší syn Mohameda Chodábenda.

Od svých deseti let zastával funkci místodržícího chorásánské provincie. V šestnácti letech rozpoutal státní převrat. Dal popravit své dva starší bratry a otce donutil odstoupit. Panovnický dvůr přestěhoval do Isfahánu, aby tak dokázal svou moc. Donutil k míru uzbecké kmeny, které zemi ohrožovaly a dobyl velkou část kandahárské a afgánské oblasti.

Abbás navázal diplomatické styky s některými evropskými státy. Jeho cílem bylo s nimi uzavřít spojenectví proti osmanské říši. Pevnější vztahy udržoval s Anglií.

V roce 1602 válčil Abbás s Turky. Jeho první tažení proti kavkazským oblastem mělo za výsledek postupné dobytí Tabrízu, Jerevanu a Karsu.

Abbás zmodernizoval armádu ( s pomocí Anglie) a v roce 1606 porazil osmanská vojska v bitvě u Sísy. Získal tak Ázerbajdžán, Kurdistán, Bagdád a Mosulu. Později ovládl také Gruzii a získal velký politický vliv v Povolží. Zničil pirátské státečky v Perském zálivu, obsadil portugalskou kolonii Hormuz a zaútočil na Říši Velkých Mughajů. Podařilo se mu posunout hranici až k řece Indu.

Jeho vojenské nadání zdvojnásobilo území říše. Za jeho vlády byla Persie konsolidovaným státem a to hlavně díky šáhovým drastickým metodám, dokonce i vůči rodině. Abbás nechal odstranit dokonce i svého syna a vládu později odkázal svému vnukovi. Sympatizoval s židy a křesťany a neměl rád sunnity.

V Persii došlo za Abbásovy vlády k velkému mezinárodnímu dění. Vůdce přijímal vyslance z evropských a asijských zemí, zajímal se hlavně o spolupráci s Anglií a Čínou, zatímco Portugalce odmítal. Jeho nástupci používali stejnou politickou strategii a z evropských zemí se soustředili hlavně na Francii.

Abbásovým nástupcem se stal v roce 1629 jeho vnuk Safí I.